Bez vodítka na horách

Rodina je základ,
taky si to myslím.
Nebudu ale zrovna plakat,
když bez ní na víkend zmizím

Fajnově je v Praze,
ale závazky... a žádný sníh
Jak bylo mi blaze
s kamarády
v Jizerkách nejen na saních!

S partou „pošahaných“
mamek a tatínků
alespoň na pár dní
potápět se ve fernetu a vínku.
Odhazovat povinnosti,
specializovat se na radosti

Musíš vědět, to ti povím
-plácáme jeden přes druhého
tragikomické příběhy
našich rodin.

Hodnotíme neúspěchy,
jenž vlivem pokročilé doby
a zvyšující hladiny
stávají se menšími,
a nezasahují už tolik naše slabiny..

Nepřiměřeně se řehtáme
naočkováni vyššími procenty
alkoholu v těle.
Kalkulujeme momenty
co za to stály
a snad byly i skvělé.

Nehoní nás spěch.
Po pár hodinách
už se moc nemluví
Jídelnou zní řev, smích, zpěv
To, když kytara nás osloví.
Užíváme si „naši“ horskou
léčebnou kůru.
A ráno, až chladný vzduch
na nás promluví
plánujeme si
další akci, a to-
jasně-dnešní tůru.

Ozdravný pobyt
tohoto charakteru
léčí duši i tělo
v každém směru.
A mezi vločkami
čerstvého sněhu
čistím si mozkové závity
Diskotékou do ranních hodin
baterky mám zase nabity.

Kafem a vodkou
svištím tímhle víkendem,
abych zas v pondělí
stala se ženou krotkou
a seděla doma na prd…