labuť

My lidé zapomínáme, pro shon a honbu za zbytečnostmi a myslíme si, že mamon je to pravé v životě a až když je pozdě, uvědomujeme si, co všechno jsme vlastní vinou prohýřili... díky za zastavení i já vím, kde blízko mám takovou cestu... a naštěstí mám kolem sebe i ty, co se umí zastavit...

Je prosycena vůní jara a tak trochu i smutkem neuskutečněného, ale jaro je před námi... je třeba začít uskutečňovat a měnit vzpomínky...

Otvírám okno a vyhlížím...

Vstoupila jsem do pohádky,
kde láska kvete v ledu
Potichu zase vyjdu zpátky
ať horko nezpůsobí tání sněhu

Tajné nakouknutí do noci...

Ten konec mě rozesmál :-)), ale jinak 3x sláva lásce! :-)

Samotou otráven,
chycen a polapen
Tmou hledí

Vyhrabané vzpomínky a songy v VKV... Já svůj první magneťák, co jsem dostala od rodičů k 18-nám, mám ještě dnes schovaný, jojo sentiment...

Ta bublina je úžasná!!!

Zhluboka se nadechni, pak se rozhlédni - no vidíš, že je pro koho dýchat... :-)

Rumové pralinky... když jsem byla malá, na Vánoce jsme je balili jako bonbóny a věšeli na stromeček a s nimi ještě kokosky, byly balené taky v krabičce, jako pralinky, ale ty už teď nikde nejsou... To jen tak na okraj, co jsi svou básní ve mě probudila, díky... :-)

Zpracování se mi líbí ač obsah je smutný...

Myslím, že jsem u Tebe rozhodně nebyla naposledy a těším se na další Tvou tvorbu... Píšeš styl, který se mi líbí.
Vítej mezi námi a ať se Ti tu líbí!

Jo, dobře poskládaná!

Oddaně za ty nejcennější věci života...

Jojo, trocha rozkoše a pak... :-)

Myslím, že neodolá a kdo chce přetvářet druhé, bývá většinou dost zklamán, protože to nejde a když náhodou ano, zjistí, že už to není ten, koho tenkrát potkal a chtěl...

:-))

Je krásná i když se mi to o smutné poezii vždycky těžko říká, ale jinak to vyjádřit neumím... A sama dost často v tomhle duchu píšu...

Tam, kde slza ukápne z pod víček, uleví se duši...*