Spiklenci

Nad sobotním ránem
dva spiklenci pod peřinou,
cpou se marcipánem
a kují pikle kalé.

Už by měli vyskočit,
čas uplývá velmi hebce,
avšak je tu jedno ALE,
jim se totiž vstávat nechce!

V žádosti paží, v objetí,
příběhy hlavami jim letí,
dlouho je chtějí uchovat,
po celé roky, po staletí.

Vzpomínky na jejich lásku
přesladké jsou od něhy,
horké dlaně vyprávějí
dávné příběhy...

Jak za první, hvězdné noci
něžné ruce volí cíl,
za úplňku, bez průniků,
v radosti přešťastných chvil.

Jak pak zdatně rozvrzali
v prima horském hotýlku
jejich prvním milováním
horskou postýlku.

Jak po celé dlouhé roky
touhy krotit musili,
a když čas ke schůzce svolil,
bylo to jen na chvíli.

Teď už jsou za řekou smutku,
pomazlí se každý den,
hrají tu hru na mašinku.
On zahouká před tunýlkem,
zajede tam, pak zas ven.