labuť

Složil jsi křídla k nohám lásky
nejsou už potřeba
Tvé dlaně konají to krásný
z doteků zimy obleva

Jako by svítilo sluníčko, básničko... :-)

Zase se objeví,
kdo chuť do psaní dá
Slunce se probudí
a touha začne plát

Přidávám se s přáním, moc pěkné.

Pocitovka, jak má být!

Krásně si s panem Vladimírem ladíte, venkov, léto a atmosféru staré doby, můžu pořád... evokuje ve mě klid a pohodu i když to tak ve skutečnosti taky nebylo, ale ve srovnání s dnešním světem bylo...

Potléééééésk :-)

I když láska se nám ztratí
slunce to vždycky
se k nám vrátí

Vzpomínky zůstanou a časem mají všechny jen růžovou barvu ( já růžovou ráda ) a občas si se vzpomínkami do tmy šepotám...
"Znaveni životem zas nabíráme sílu" - krásný kousek.

No, já nevím, ale až na to vlhko na začátku bych řekla, že jsi vlastně šťastný muž...

neovládly Tě hmotné statky
a v lese je čistý vzduch

:-)

Táááák, zhluboka jsem se nadechla a jdu se dívat do nebes... :-)

I v mini provedních máš šmrnc!

Uchopit neuchopitelné se nedá, ale Tvá poezie naštěstí ano... povedené!

Sice jsem četla opačně, od části 2 k části 1, ale naštěstí to nevadilo... Máš pravdu, země se řítí do černoty a můžeme za to my, lidé, ale ti šašci a psychopati, co si říkají vlády si to nechtějí připustit... Země nám dá co proto, až jí dojde trpělivost... :-(

Mám svou hvězdu, které šeptám i když je daleko... pak v duši objeví se jasno...

Určitě jí bylo krásně, když si tohle četla...

Myslím, že jsi určitě dostala pochvalu... :-)

Umíš, až do morku kostí mi vsákla!

Povedla se Ti, ST!

:-))... je to Tvůj nejcennější poklad...