labuť

Neopětovaná láska drásá duši a láme srdce...

Slova mohou být jak kuličky vaty
nebo kameny, pak jejich rány bolí
Však ten, kdo s mírem v srdci
na zemi se rodí, má krásu v duši
a v dlaních plno vaty

Pekné, pekné pane :-)

...pravdu máš, tam, kde lidé respektují přírodu, je krásně...

Nádhera bezprostřednosti v daném okamžiku...

Smuteční tip... :-(

Když jarní vůně cinkla
kolem mého nosu
Rozbušilo se mi srdce

krásou

Ta nepotřebuje komentář, je jasná, stručná a k věci :-))

Není co dodat, tak to je...

Tajemně smyslná, jako příroda a duch... :-)

To není zmatek, to je tok života,
co v žilách i kolem klokotá...

Že chlapi nepláčou je kec, jen neroní slzy za všech okolností...

Ty opravdické přístavy, kterých si ve svém nitru moc vážíme, přežijí... Jana

První sloka a hned se začínám smát... bezva!

Jejda, čubíku... pardon, nezmůžu se na nic, musím běžet... :-))

Koukám, jako na zjevení, ta je krásná... :-)

Ano, nemůžu jinak, než souhlasit.

A safra, už i labutě?? Asi na ně brzy vletím... :-))

Krása!

Nevím, nevím, v napravení jedinců věřím ale lidstva ne... :-(