labuť

Čím blíž k závěru, tím více zpěvná...

Někdy lidská hloupost a touha po něčem je dovede právě tam... myslím tím neuvážené půjčky na cokoliv... a pak jsou i tací, kterých je mi líto a až tak za to nemůžou, kam se dostali...

Bezvadná!!!

Došla mi slova, ale ve svém nitru jsem stále s Tebou!!! Tvé básně jsou stále více niternější a já je v sobě nechávám vždy chvíli doznívat. Jen sedím a přemýšlím o nich, o životě, o všem kolem... Jana

Někdy i snění
se dá vtěsnat do života
A ráno pak rázem voní...

Jsem stejná, jako holky, opary nebrat! :-)

Myslím, že velmi potěšila... určitě totiž byla psána srdcem...

Okamžik, prožitek, či jenom postřeh od někud... ale má něco do sebe.

Svou barevností duší zklidníš
a touhu v džbánku rozmícháš

Co lidstvo bude věkem plout
tyto dvě dcery, ruku v ruce
vždy k cíli svému povedou
Jen tam, kde láska navždy bude
tam obé v tichu zaniknou

Četla, ale pořád je pěkná. :-)

Moc krásná!

Nemyslím, že by jsi tu něco kazil a vstup sem má každý volný, tak ať se ti tu líbí :-)

Ale kuš :-), s prvním nádechem se otvírá svět a jak v něm budem žít, jen na nás je...

Vítám tě.

Napsal jsi smutně do mraků
o lidském bolu a soumraku

Tohle chce odhodlání a otevřené srdce...

Hezké, romantické minidílko...

Pomalu přichází čas, kdy musíš žít hlavně sama pro sebe a sama sebe mít na prvním místě... a dětem být jen rádcem, když budou chtít naslouchat... jsou totiž, byť trochu delší, ale jen návštěvou v našich životech...

Jako bych v kamínku viděla odlesky slunce a slzy milenek...