Rozednění

Když sedím němá nad troskami toho
co jsem tak dlouho, těžce budovala
a myslím na to, jak moc vám patří moje srdce
musím se hodně přemlouvat
abych zas vstala

Jen aby vaše ideály nevládly vám
nýbrž za vámi stály
pustila jsem ty své zadními vrátky do zahrádky
a ony rozprchly se
s prvním úsvitem

Jen těžce hledám svou bývalou sílu
a chvilky s vámi, kradené už nejsou to
co bývaly
Čas je v životě pomalý
Ten chumel hadrů na zemi jsem já

Však na to ještě sílu mám
že vaše štěstí prožívám
a smiřuju se s osudem
Vy, děti naše, budete, až my už nebudem
Duše má směje se a kvílí

Potomstvo rozpukající
vám přeju:
"Hodně síly!"