labuť

Já doufám, že Rathem to začalo, ale neskončí.!

Nastav hrdě hruď
štěstí Tě nemine
u Tebe spočine

:-)

Užij si to a zase se nám vrať.! :-)

Stromy jsou opora lidských duší, když jim umíme "naslouchat"...

Optimistický závěr zračí moudrost a možná i zkušenost života... ano, smutkem a trápením, které sám člověk nemůže změnit a nezpůsobil si ho on sám je lepší se neničit... o ve smutku existují okamžiky, které potěší a pohladí duši...

Už jenom přes oči
do duše vchází
klid a mír
a jeho červeň svádí
rozjímat a snít...

Pivo mělo asi pořádný říz... :-)

Láska je had
I jablko z ráje
Je štěstí
Je smůla

Hoří i taje
Kazí se i zraje

A v tichu voní

Po slzách


...z Tvé básně mluví velká láska - miluješ...

Zajímavý konec, spíš bych řekla, že někdy tužby balí do zátky OD karafy, muž... :-)

Stromy jsou očista našich duší, když dokážeme vnímat jejich krásu...

Jsi vánek, co klidnou hladinu rozčeří
Jsi vichr, co vznese každý list, jako pápěří
Jsi s nebem v stálem objetí
Jsi a tak i k Tobě láska doletí

ST!

Tak trochu mrazivě na mne působí Tvé pojetí moře. Já naštěstí vždy potkala moře, které ma mne působilo nádherně a vstřícně... Pravda, že tam, kam běžný plavec a rekreant nemá možnost se dostat, má asi moře zcela jinou, daleko drsnější, podobu... Jana

Nebo bude sedět doma
a bábina půjde sama... :-)

Kdo chce, ten láskou voní
pro něho, pro ní...

Ten konec je moc podařený a taky pravdivý, já tedy rozhodně v zimě k šálku horkého čaje pospíchám... ještě, že je zima hodně daleko.

Čas plyne, jako život našich duší
naostro, bez retuší...

Takovýhle jed
bych předepisovala
i na recept :-))

Rozmilá mývalí :-))

Však ono ještě léto přijde a třeba nám "vytře zrak" :-)

Jako vždy přinášíš potěšení
hlasem svým doporovd dáváš
V kamenech ukryt je jejich břit
i země naší síla a pravda