Tara

vavaoko: dík, Očko...to mne těší.

Už v první slově máš překlípek... ještě se sem vrátím, jsem v časovém presu.

Tvé zdvojené verše jsou fajn, Očko!

Ťak, ťak... tedy - tak, tak si představuju humor v poezii:-)

Básníci se prostě mají...

Tobě to v básních pěkně odsýpá, Květko...

Zní mi jako "kavárenská" poezie - jde letmo po povrchu a je čtivá...

Hm, je-li Rendlík jeden autor podobného nicku, bude tu skutečně živo:-) až třaskavo:-)
Báseň není můj šálek. Při bližší četbě shledávám, že Rendlík není onen zmíněný autor...
Oprav si: Je my zle - je mi zle

Honzo, nepodceňuj se... poeticky koukáš na svět a zcela jistě sem patří také tvoje tvorba. Měj se fajn a ať ti to píše!

Pobavilo!

Já děkuju za to, že se zajímáš o názory ostatních:-)
Když vlastně v dalším verši pokračuješ v jedné větě, velké písmeno mi tam nesedne, je to, jako bys napsal:

I na té naší správné cestě Odpočinout nebojme se.
Logické to není, ale autorem jsi samozřejmě ty. A klidně mi tykej.

Tohle má dobrou atmosféru, kdybys např. velká písmena změnil na malá a ubral čárku, mohlo by to vypadat ještě lépe:

Chodidla jsou ponořená
v chladné řece

I na té naší správné cestě
odpočinout nebojme se

Máš fajn přání - a pěkně předestřená...

Celkem vtipné, chtělo by vychytat překlípky:-)

Ne - viz zpráva - to jsi nepochopil správně:-)
Jen jsem vypíchla z tvého textu to, co by mohlo být refrénem tvé básně:-)

Kapka: Děkuju:-)) To jsem ráda, že nejsem sama v poněkud rozpačitých vzpomínkách na první vzplanutí!

divoženka1: díky moc... já je taky mám ráda!

René Vulkán: jen tak narychlo...

René Vulkán: samozřejmě jsou... já si s dovolením jedno půjčím...to, které je podle mě nejbíže haiku:

v parku je vítr
vrba ztrácí list
plachetnice na louži
.........
na velké louži
plaví se lístky vrby -
červnová bouřka

Míry ti sluší, méně obsah... já se omlouvám, vnímám po druhém čtení romantické miniobrázky, haiku z nich by možná mohlo být po úpravách...