V zahradách

To můžu. ST

to je pro mne pocitově takové haiku, které není podle pravidel haiku (čert je vem z hlediska dojmu z básně & čert je nechej z hlediska tradic a deptání básníků, kteří se snaží ty pocity do těch slabik vpasovávat)... každopádně duši to má stejnou jako haiku, leč haiku tomu oficiálně neříkám, abych nerozčílil nějakého literárního kritika :)

něco jako, kdyby to byl výtečný sekt a já bych napsal, že je to jako šampaňské - před znalcem vín neakceptovatelné - ale jelikož neznám ekvivalentní slovo šampaňské/haiku - sekt/?, tak... rozumíme si :)

Bůh je mi svědkem, že jsem při čtení nevypěnil. (mrk)

důkaz toho, že poezie nepotřebuje milion slov, stačí jich pár, pokud si každé najde svoje místo.

Krásné... ST

vavaoko: dík, Očko...to mne těší.

drsnosrstej kokršpaněl: děkuju, já se ještě k tvému komentáři večer vrátím, teď mám naspěch... ale jen že potěšil!

Ringo: ty máš přece nervy jako špagáty, tak vydržíš v klidu i u mých dílek! Dík.

Hazentla: díky!

Kapka: moc díky, Kapičko:-)

ST zavoněla

drsnosrstej kokršpaněl: první strofku považuju sama za vydařenější, ve druhé vnímám nějaké to klišátko, ale nešť, snad si občas taky nějaké mohu dovolit!
Většinou dávám přednost střízlivějšímu pohledu na svět, ale tyhle "mé" zahrady mne nějak dostaly:-))
a děkuju!

zahrady za hradem
Jelení Příkop,
stará lávka
růže si pokradem
(nejsou Slavka:)
st

zenge: díky, Krumlovane:-)

Modré lupiny
kopřivy, bršlice na kompostu

já z toho plevele vyrostu

tričko do špíny

René Vulkán: tak jsem se po ránu zasmála, díky, vtipálku!