drsnosrstej kokršpaněl

ačkoli se do politiky nerad míchám, tady nad myšlenkou můj souhlas; jsou věci, které jsou zřetelně špatně a zřetelně na něčí vrub - ale spousta lidí si neuvědomuje, že svět není černá a bílá, dobro a zlo, jak v knížkách od Tolkiena... jsou lidi, kteří jsou horší, zkaženější než ostatní, sami se sebou si často něvědící co počít, někdy i vážně nebezpeční pro svou nenapravitelnost... ale neexistují lidé (a už vůbec ne státy!), kteří dělají naprosto všechno úplně špatně ani lidé (a státy), kteří dělají totálně všechno úplně skvěle a pro světové dobro a lásku... politika, to je směs hrdosti (na sebe nebo na národ, to je jedno... ale příliš velká nebo příliš malá hrdost na něco z toho je veliký problém), strachu (jeho absence je ale taky veliký problém), odpovědnosti za své lidi (no, v některých zemích jen odpovědnosti za své peníze) a z tohodle mixu pramení (různě zdařilé - čím lepší politik, tím zdařilejší) pokusy o přetvářku, lži a podvody... neexistují dobří politici nějaké země, kteří by dělali cokoliv pro blaho jiné země... (ano, slabí, hloupí a zkorumpovatelní politici, ti jsou... ale to nejsou dobří politici) mezi národy existují pouze občasné společné názorové průsečíky nebo občasné společné cíle - ale jen u některých národů, a v některých okamžicích... v takový moment se národy dokonce mohou stát na omezenou dobu "přáteli ze společného chtíče", ne se jen tvářit jako přátelé, protože se tak lépe věší bulíky na nos obyvatelům "přátel" i nepřátel, což se děje mezi většinou národů po většinu času... a pak jsou tu samozřejmě taky prostředky, kterými se dá politika vést - před letícím kusem papíru i před letícím kusem olova se bude každý cítit stejně, ať už věří čemukoli; všechny okolní národy už byli přáteli i nepřáteli Čechů, všichni příslušníci cizích národů už stříleli do Čechů nebo společně s Čechy do jiných... to jsou fakta... všechno ostatní nad tím je víra vštěpená někým nebo nějakým osobním prožitkem, nic víc

když k tomu tedy nakonec přeci jen napíšu svůj světonázor (klidně už dál nečti), tak jsem pro to, mít takovou státní politiku, která dovolí našemu státu (a jeho obyvatelům/obchodu) vzít si od každého jiného státu (a jeho obyvatel/obchodu) cokoliv, co se nám bude zdát jako přínosné pro nás, & dát za to co přitom co nejmíň a zbytečně v rámci toho neubližovat, není-li to obranně nutné... jednoduše, mít se lépe než ostatní národy díky tomu, že řídíme své společenství chytře a moudře... (něřekl bych, že se nám to v současné době nějak extra daří - posledních 25 let tak přibližně přád stejně do mínusu - spíš se to daří jiným státům aplikovat na nás; a 40 let předtím se nám to nedařilo skoro vůbec) - to ostatní, různé -ismy, -acie, levice, pravice, kovboji, zdravice, světové strany a tak dále - to jsou jen cizí hry s naším mozkem, abychom dělali ty pro nás nevýhodné věci, které chtějí pomocí svých postranních úmyslů ti ostatní - to je politika - nic posvátného, jak v ní zkouší kdekdo vidět

René Vulkán:
Špatnou báseň poznáš podle toho, že ji buď raději nechce hodnotit vůbec nikdo, nebo ji autor musí vysvětlovat :))
To se může stát buď autorům, kteří už jsou poezií tak znuděni (nejčastěji nedostatkem vlastní vynalézavosti i ochoty se inspirovat), že začnou psát vysoce vzletná a/nebo vysoce pseudointelektuální díla vrchovaté míry komplikovanosti a slovotvornosti, čímž dosáhnou toho, že takovým dílům ve skutečnosti nikdo nerozumí (někdy jim nerozumí ani autor, ale filozofie: když to zvláštně zní nebo vypadá, nemusí to mít myšlenku je taky filozofie; něco jako: každý volant je volant, jestli se otáčí nebo neotáčí nebudeme řešit) - nicméně, u takových autorů se nad dílem zastavují a vyjadřují většinou lidé, kteří o sobě mají stejnou představu, že jsou intelektuálové a rádi by tu představu i předali do okolí, kteří by rádi vyjádřili svou komlikovanost a vzletnost, a toto je výborná možnost, jak se shluknout a poreferovat na úrovni, která neexistuje - tudíž nikdo z nich rozhodně nebude po autorovi vyžadovat vysvětlení - tady se ta trapná prekérka autora s povislou hlavou vysvětlujícího, co to vlastně chtěl sdělit zase tolik často neodehrává... (a když už k tomu požadavku vysvětlení dojde, autor může vsadit na podporu svého publika, a dotěru zpražit (samozřejmě s jemným intelektuálním šarmem, ne tak okatě jako budu psát) ve stylu "co na tom, ty troubo je k nepochopení... ?", "on(a) mne nemá rád(a) a sám/sama nic tak dobrého nikdy nestvořil(a)..." či "tady máš odkazy na literaturu, ze které jsem ta vzácná slova čerpal a nastuduj si to, třeba pochopíš..." nebo "pro mou křehkou básnickou duši nemáte, vy prasata přízemní, pochopení..."
Nebo se to může stát autorům jako jsem já... Prostě to napíšu blbě. :) ... problém je asi (těžko říct, sám sebe se hodnotit vlastně ani nedá... alespoň ne tak, aby to dávalo nějaký význam pro pohled ostatních) v tom, že je to psáno příliš hodně z bludiště myšlenek, do kterého jde příliš málo světla - přirovnáním k počítači: jsou tam výstupy, ale protože chybí jakákoli vstupní data a výpočty, přes které to přešlo, je to jak výsledek - prostě číslo, které samo o sobě asi postrádá smysl... může to dávat dobrý smysl lidem, kteří už dobře znají mechanismus toho počítacího stroje a z toho výsledku mohou tušit, co se v něm odehrávalo (tedy - odmetaforizovaně: těm, kdo mne znají jako své boty to smysl dávat může)... ostatním ne.

Tedy: Básnička je o tom, co mi vadí na světě - lépe, co mi vadí na lidech. Co lidi, kteří mne na chodnících, v práci, v městech, v republice, na světě obklopují v mých očích zbytečně degraduje, rozesmutňuje mne. Jde o věci/jevy, při kterých často lidé nepoužívají jakoukoli analýzu informací a jejich objektivní vyhodnocení, ale řídí se nějakými vzorci/modely, které jim někdo vštěpil s nějakou módou, s nějakým masovým hnutím, nebo ty vzorce někdo vštěpil jejich otcům, praotcům, praprapraotcům - to je jedno... Prostě dělají věci, které mi nedávají smysl, často nedávají smysl ani jim - dělají je, protože je mají zažité, tak jako, když se vždycky uřízne konec štrůdlu, protože kdysi to někdo uřezával, neboť měl malý plech... Část toho jednání v sobě často obsahuje nějakou agresivitu, nějaký pocit nadřazenosti (a nemusí to být jenom nadřazenost mocí) nad ostatními, nějaké hnaní se za zjednodušováním světa až do úplné blbosti, která nemá s realitou nic společného, bezohlednost, hltání krajních jevů (tzv. senzací)... A přitom všechny tyhle pohledy lidí na svět jsou vnímány jako normální, nejen jako normál - jako určité merito světa, skoro vzor pro všechny - přestože všechny způsobují ty nejhorší problémy, jaké se způsobit dají... a to mně naplňuje dvěma smutky: jeden je takový, že v tom soukolí žiju a to soukolí se točí, a já jsem ten "divný", druhý je takový, že se z toho ventilátoru nedá seskočit, nikam se chovat před ním a jeho vlivy (pravda, existují planety, na které se lze ostěhovat: moje rodina, a částečně i Libres... ale na těch planetách se bohužel nedá trávit všechen čas) - prostě, že jsem v moci rozhodnutí lidstva, které považuju (troufale, drze a ošklivě) za společenství obrovského množství bláznů s několika roztroušenými lidmi (tím nechci říct, že bych jim chtěl jakkoli ubližovat nebo škodit nebo, že bych je nenáviděl... to totálně nepovažuju za možný... tím chci říct jen to, že jsem z toho stavu často skleslý...)

René Vulkán: Děkuju.

nedoceněné... má to v zacházení s textem jistou rozvernost, která se mi moc líbí a cenný rytmus v rýmech... tohle zdaleka nejsou začátečnické verše

:))

sinice jsou týrání
piraní!

a mně se to taky líbí

njn... někdo povídal, že brouka mám nechat žít, že na ptáky jsme krátký, že kočka má sedm životů, a že blecha je šťastná... tak, bůhvíco mezi těma zvyřádkama koluje o lidech...

chlad noční pouště musí být impresivní... nj, prakticky samý křemík, polovodič... teplo se tam narozdíl od našich krajů nemá kde kumulovat... slečna nebo paní vražedkyně je zřejmě taky polovodič :)

zasnívající kousek

D&D paráda

"S rudým hávem trpaslíku,
svěží výklus na poníku?"
šeptem mág hlesnul právě teď
"Temnou branou jenom jeď - "

hezky forma :)

nevyznám se v haiku, ale z tohoto atmosféra jen syčí... a pění... a chladí do ruky... eh... moment, mám jedno v lednici... :)

jitka.svobodova: Kapka: byron: vavaoko: Ringo: zenge: Lilith: Gándhí: Psavec: Díky, dík.

:)))
jak znám Špáďu, myslím, že se po dočtení textu (stejně jako já) zhluboka zařehní, a bude mít z téhle návštěvy v jeho obdivuhodném řemesle velkou radost

ten rybník má i takovou svoji charakteristickou vůni... připadám si u něj vždycky, jako kdyby mi byly tzi nebo ctyzi... příjemně :)

mazec, ST

Díky všem komentujícím za příjemnou koexistenci :)

velký dík Vám všem za náklonoST

děkuji za návštěvu, mušketýrky a mušketýre

Velký dík všem rozradostňovačům za zastavení

Děkuju Vám všem, za zastavení a slova.