Barevná
konec bílých textů!
» autor: drsnosrstej kokršpaněl |
mám modřinu
a šediny
a nemám moc rád zeleninu
a s růžovkou či šedivkou
prý v lese často snadno splynu
ač sbírám radši modráky
když v červenci jdu bílou stopou
pak nosím je na černý trh
kde s černochem je směním s ropou
mám bílou paní
za ženu
i když jsem skoro šedým vlkem
ji modré z nebe s růžemi
a žluťuchou dám, když jdu krkem
když jsem
jak žlutá zimnice a růženec mne nezastaví
snad oranžový tulipán
a růženín to ještě spraví
jsem věčný
černý pasažér
a oranžový expres šílí
mám u bělm zákal zelený
a v rudé moře ústím, žíly
mám chuť jak řeka červená
jak hnědý cukr v černozemi
a červenka s modřinkou
mi zpívají, když teskno je mi
mám za byt
žlutou ponorku
co utápí se v oranžádě
a s přítelkyní běluhou
si přítel Rudolf výská mladě
má hnědáka a žluťáka
a sám je šedá eminence
víš, těch mužíčků zelených
co večer se mnou mluví tence
jsem jako hnědé uhlí
stár
a oblečen jak strašák v zelí
na všechnu zeleň okolo se modrásci nám rozeseli
a žluťásci a hnědásci
- má žena se jim snaží schovat
a fialku, co zlobí mne
mám hnědelem chuť kamenovat
jsem šedok
z oranžerie
- po slepičím toužím trylku
a -
jednou mne to zabije
že zkoumám každý kousek bílku
a i v něm vidím černotu
ten komplot barev v obelstění
a panter
v slunci růžový
se na černého v stínech mění
a šediny
a nemám moc rád zeleninu
a s růžovkou či šedivkou
prý v lese často snadno splynu
ač sbírám radši modráky
když v červenci jdu bílou stopou
pak nosím je na černý trh
kde s černochem je směním s ropou
mám bílou paní
za ženu
i když jsem skoro šedým vlkem
ji modré z nebe s růžemi
a žluťuchou dám, když jdu krkem
když jsem
jak žlutá zimnice a růženec mne nezastaví
snad oranžový tulipán
a růženín to ještě spraví
jsem věčný
černý pasažér
a oranžový expres šílí
mám u bělm zákal zelený
a v rudé moře ústím, žíly
mám chuť jak řeka červená
jak hnědý cukr v černozemi
a červenka s modřinkou
mi zpívají, když teskno je mi
mám za byt
žlutou ponorku
co utápí se v oranžádě
a s přítelkyní běluhou
si přítel Rudolf výská mladě
má hnědáka a žluťáka
a sám je šedá eminence
víš, těch mužíčků zelených
co večer se mnou mluví tence
jsem jako hnědé uhlí
stár
a oblečen jak strašák v zelí
na všechnu zeleň okolo se modrásci nám rozeseli
a žluťásci a hnědásci
- má žena se jim snaží schovat
a fialku, co zlobí mne
mám hnědelem chuť kamenovat
jsem šedok
z oranžerie
- po slepičím toužím trylku
a -
jednou mne to zabije
že zkoumám každý kousek bílku
a i v něm vidím černotu
ten komplot barev v obelstění
a panter
v slunci růžový
se na černého v stínech mění
Tipů: 18
» 21.07.18
» komentářů: 16
» čteno: 637(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.07.2018 - 09:32
Hazentla
1
:-) dneska se ty barevný už nacpou všude... ♡
» 21.07.2018 - 10:37
byron
no ba...tak ta je barevná, až mě zraky přecházejí
vymalovaná záležitost tahle báseň:-)
ST
vymalovaná záležitost tahle báseň:-)
ST
» 23.07.2018 - 12:43
Hazentla
:-*
» 25.07.2018 - 07:54
jitka.svobodova: Kapka: byron: vavaoko: Ringo: zenge: Lilith: Gándhí: Psavec: Díky, dík.
» 25.07.2018 - 18:57
muchomůrky šedivky mi manželka zakázala sbírat, že jsou ještě lépe zaměnitelné s muchomůrkou tygrovitou než růžovky
ty se máš :-)
ps
báseň mě bavila, čiší(š) nápady
ty se máš :-)
ps
báseň mě bavila, čiší(š) nápady
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.