...

... toulky po hřebenech myšlenek ...

Verše uvedené kurzívou nejsou moje, nemám k nim žádná práva ani svolení a v podstatě jsem je ukradl, vytrhl z kontextu z asi dvaceti různých básní. Patříme si leč vzájemně s jejich autorkou :)

ze sb. Láskovin

Taková vesele truchlivá namlouvací

skica chvátajího zálivu

uprostřed města, zapomenutý vlčí mák, stejně jako já...

co bylo, steče, obolí

Můj rodný kraj.....soutěžní

ze sb. Vřavy

dílko ve volném verši z dob minulých

Jen tak ...

V časech Velkomoravské říše bylo území nynějších Čech prakticky územím nikoho. Byli zde samozřejmě lidé. Ale nebyl to stát. Drobné knížecí rody podléhaly tu franskému, tu moravskému vlivu. Nejinak tomu bylo i s vírou. Na Moravě to bylo jasné. Věrozvěstové Cyril s Metodějem kázali tu jedině správnou víru. Tu papežovu. Tedy římskou. V Čechách, naproti tomu, kázali němečtí kněží. A kázali po svém. Nebyl pro ně problém, vzít meč a bojovat po boku kohokoliv proti komukoliv. Jejich víra byla vlažná a prostý lid ji bral jen na lehkou váhu. Dovolil jsem si vyslat moravského biskupa Wichinga na pár dní na misi do Čech. Byl velice snaživým a je známo, že byl na misích ve Slezsku a jinde. Neměl rád Metoděje a ten se jej proto pokoušel různými způsoby zbavit. Je klidně možné, že byl i tady v Čechách. Jeho pocity z té návštěvy jsem si dovolil vyjádřit v tomto smyšleném dopise papeži.

Prostě ráda spím ve tmě. :-)