Vysočina

Ve vzpomínkách se vracím domů,
do krajiny žulových lomů.
Kde vlaštovky se pod krov vrací
a lidé znají těžkou práci.

Alejí rozkvetlých bílých kaštanů,
když ospalky maj ještě po ránu.
Zas cítím bramborové natě dým,
pole plna kamení opět zřím.


Rolník se nadře v potu tváří
když seno z louky domů sváží.
Slunce násobí svou krásu,
když zrcadlí se v lesku klasů.


Kejhání hus a koňů ržání,
nás probouzelo za svítání,
Vysočino, moje milovaná,
buď Bohem požehnaná.

.

.



,