Každá bažina emocí má své nové ráno…

***

Byla jsem součástí náboženství. Už jsem si odpustila...

Jistě to znáte… měření podobných lidí, situací… dvěma metry (a nespravedlnost tak dusí) /vložila jsem další úvahu/

..................

..................

Je zvláštní ten úhel pohledu. Vždy vidíme to co si přejeme, ale s realitou to nemá nic společného.A přitom to vidíme stejnýma očima.

... přemýšlíš zda má láska stačí

Společno lidí… kdy si vzájemně přesahujeme z nitra do nitra… kdy se slza druhého člověka stává společnou… (Věnováno Marcelle, Petrovi Miroslavovi… a vůbec… všem zúčastněným)

Tu a tam se stane, že někdo někomu ublíží slovem, pohledem… a když mu to řeknete, cítí se nepochopen, dotčen…

..................

..................

***

.... najdeš odpověď ... / ... z komentu P.Miroslavovi “ Otázky někdy nemají smysl“ .....

Slova jsou jako oblázky. Kéž bych po nich mohla dojít až k tobě.

pocit, který vyvolalo dnešní krásně slunečné odpoledne

o naději – každý ji máme, i když někdy je těžké tomu uvěřit...

Příběh lásky hledající nový domov... Věnováno Marcelle a dlaním, které ji chrání...

................:)

***