V náruči plyše leckdy děti zanechají víc… než v náruči dospělých… Věnováno… (ona to pozná)

***

Pro všechny mé dcery a jednu princeznu, která by mohla být jednou z nich. A pro ostatní – prosím, pokuste se je pochopit…

já jsem se jen díval...a modlil se s Tebou

...................

Anotace nebude, dneska mi to nemyslí.

***

To je moje úplně první básnička, kterou jsem napsala. Člověk by řekl, že časem a létama zmoudří, ale asi jak v čem. V lásce nejsem moudřejší ani přes ty potrestaný chyby ani přes jizvičky na duši. Pokaždý se cítím tak ... nevím jak to popsat.

A zase jedna kraťoučká.

... asociace jsou svině ... stejně jako všechny dny ztrát (proč se však prolitá krev stává požehnáním?)

… platí pro všechny druhy vztahů …

Jen podotýkám, že nejsem filolog, takže to možná nedude dokonalé

Nikdy se nesmířit s rolí outsidera do které tě kdysi obsadili .. . . . .

... ty rozvěšují všichni. Po které se vydáš ty? .. A co Víra? . . ... ... .. . ... . /... Na tu se neumírá ... Ale na blbost ano .... /

Někdy se smísí bolest jiných s tou mojí…

Chtěla jsem napsat báseň o své pracovní přetíženosti, a nakonec to vypadá, jako bych byla přetížená z těch několika minut, které si z celého dne ukradnu pro své snění…

Snad kratší, než vykouření cigára.

.... a vrabec v hrsti ?? .. ani jeden .../ ... Zatracenej pech

No prostě mi je smutno.

Moralisté nesnáší laciné milování. Pokouším se je zklamat.