Sarančata hluchoty

Okřídlené pole
užírajících se pocitů
ve mně
se zvedlo
a v temném oblaku
sarančat
opustilo moji duši
…
Kdyby jste tušili
jak při každé vaší
lži a falešném tónu srdce
utíkám
v sobě
od vás
kdyby jste slyšeli
ten trysk koní ve mně
tu sílu chuti
zadupat vaši bažinu,
která polyká mé kroky
(hra vašeho předvádění a touhy získat,
hra na tonutí mých snů…) …
…
A znovu a znovu
každé ráno
vracím zemi
své hudební nástroje

Nic nevlastním

Jen se snažím
uchopit
do své lžičky sluchu
pár tónů,
kterými se učíme
rozezvučet život
…
Poznání,
že i ty nejtěžší pocity
mohou létat
(a odletět)
mě zvedá
z bažiny útěků
a sarančatům obléká
křídla motýlů
…
Stádo koní
ve mně
zase žije
svým klidným životem