O tom, co začalo, a jiným pominulo

Po inspiraci jedním skvělým veršem na https://www.libres.cz/dilo/159850-v-objeti/

ze sb. Svět

dovoluji si věnovat svým nejmilejším němým tvářím

miniaturka... ;-)

smutek sahá vlkům v ledví, temno půlí lesík ve dví

hodiny s objímacím časem, zvěrokruhová kašna

;+)

2011 (Njedná se o satyra obecného-opeřence)

ze šuplíku ... náhodné známosti

https://www.youtube.com/watch?v=2Z_UJ0_biJw

i to je koníček

malá zamyšlenka v posledním dni v roce... ;-)

;-)

vesele roztomilá nechutnost… ;-)

30. 5. 1434 prohráli radikální husité bitvu u Lipan. Nebyl to však jejich konec. Táborských husitů se porážka příliš nedotkla. Tito, se svými spojenci svolanými z celých Čech a vedeni Janem Roháčem z Dubé (1374 – 1437) napadli Soběslav patřící do majetku Oldřicha II z Rožmberka. Město vyplení a vypálí. A to neměli dělat. Oldřich se mstí. Jeho vojsko napadá hrady a tvrze mající husitskou posádku a dobývá je, jeden po druhém. V případě Lomnice nad Lužnicí naráží na silný odpor a z Tábora se blíží pomoc pro obléhané. Táborští vyslali snad 1000 mužů ve zbroji a se zásobami a podařilo se jim zásoby doručit obléhaným. Oldřichovo vojsko nezasahuje a nechává táborské i odjet. Sleduje je však a na Pelhřimovsku u vsi Křeče, táborské napadá. Překvapení husité nestačí sestavit vozovou hradbu a dojde k masakru. 800 husitů je zabito. Pokud si uvědomíme, že u Lipan jich padlo 1300, je jasné, že to nebyla jen šarvátka, ale praktický konec radikálních husitů. Oni se totiž z porážky nikdy nevzpamatovali. Boj na hradě Sionu byl jen poslední šarvátkou desítek radikálů v čele s Roháčem. Mnoho zbylých husitů se dávalo najmout do vojsk jiných pánů, někteří dokonce bojovali ve vojsku krále Zikmunda proti Turkům. Zlato je zlato.

a odcházíš