Letenské sady

:: ::

Zlatem se skvěla noční Praha,
(ať hvězdy záští poblednou!)
a měsíc na pokraji blaha
s petřínskou tančil rozhlednou.

Spatřil jsem oči tvé v kavárně
v ulici kousek pod Letnou.
Osud zná cesty, jež rozmarně
zoufalým smutek rozetnou.

Stříbrem se skvěla noční Praha
a srdce tloukla přes žíly,
snad tráva byla trochu vlahá,
když těla jsme v ní složili.

Červenec cítit byl ve vzduchu,
měsíc se ukryl v tvém záňadří.
Neblahou pojal jsem předtuchu,
oči víc naše se nespatří.

Pod námi klenul se Čechův most,
noc hrála všem, kdož byli venku.
Tehdy jsi přišla o nevinnost …
a já o klíče a peněženku.

:: ::