Pro dva kaštany

V pětiprstém listí zas budou ležet kaštany
znám se
dva opět vezmu do dlaní.
Snad navždycky mě mají v moci
čarovné Satyrovi oči.

Bylo.
Bylo javorového cukrování
vždyť tehdy kvetly javory.
V rose chladilo slunce žhnoucí prsty
dva našli pouze jedno přání.
Les neměl klíče, závory.

Sami před sebou nejněžněji jak mohli
v ložnicích starých hájů stíny krytými
omytí jabloňovými lístky svatě bílými.
A jindy na ostrovech remízků.
Platit se mohlo jedním z rolních penízků.

A tehdy probudil se první had
protože cosi tiše prasklo.
Snad...
Ptačího vajíčka bleděmodrá skořápka
a nebo slovo cinklo o slovo něčí
o slovo možná ještě křehčí...