Pozapomenuté kouzelné slůvko

Vím... ST*

Velké ST

Již k moudrosti tvůj život sklání svůj stín...
ST

život nám sice dětství vzal, ale myslím nám mnoho dal a dokud umíš takhle krásně vzpomínat, tak určitě jsi vlaSTně mlád :-) moc se mi líbí ta básnička a taky to jak se zamýšlíš nad slůvkem prázdniny :-)Mimochodem taky je miluju a hlavně krajinu, která se na začátku prázdnin vytváří, zlátnoucí obilí, modrá oblaka s chundelatými obláčky, louky s pestrobarevným kvítím, jen se rozeběhnout...

valerie: Milá Valerie, děkuju moc. Mladý jsem určitě, mé kamarádky přímo říkají, že jsem infantilní. I v ostatním Ti dávám za pravdu, ale jako nepoučitelný cynik dodávám: zlátnoucí smradlavá řepka, modrá oblaka s chundelatými obláčky protiletadlových flaků, louky s pestrobarevným kvítím plných alergenů, jen se rozeběhnout a chytit klíště... Promiň, občas ve mne ten cynik převládne nad romantikem. :O)

Kapka: Děkuju. Vím, že víš, vždyť jsi mne inspirovala...

Kajuta: byron: Pánové, děkuju za návštěvu. Byrone, nepřeháníš to s tou moudrostí? I když před ní se rád skloní nejen můj stín. Jen kde ji hledat? Doufám, že někde při zemi, když už budu skloněný... :O)

Dětství přece nemůže shořet... Nemělo by... ST

Woria: Cítím z Tvé poznámky obrovský strach, že to tak může být. Však jej mám někdy taky. Stačí se podívat kolem sebe, na ty páprdy, od třiceti vejš, jak smrdí starobou a už nepamatují, jak jako kluci lovili pstruhy, nebo si hráli na Oldu Šetrnýho. Na ty stařeny, od třiceti nahoru, jež smrdí jako laciné štětky a nepamatují, jak jako malé holčičky, k radosti rodičů, hajzlštětkou malovali byt, a nyní na xicht pěkné třicítky malují přestárlé karikatury...

Neboj, když si řekneš to jedno z kouzelných slůvek "můžu", nikdy nezestárneš a dětství jako vích nikdy nezahoří...

A děkuju.

prázdniny je prázdno v hlavě
což je taková velká pohoda

zatím dobrý, ST* ;)

ST

ST***

ST---:o)

Květka Š.: Gándhí: Lilith: vavaoko: ttragelaf: Děkuju za zavzpomínání.

ST.

Psavec: Děkuju.