ncd

na křídlech....

Není šplechu,aby na něm nebylo pravdy trochu.......

...

-"-

Pro neznalé : Mariáš je stará evropská, snad francouzská hra, která se na naše území dostala s příchodem Napoleonových vojáků.

Běloušovi (i když jen fiktivnímu), který provázel mé dětství

Možná, že se najde zase nějaký prudérník opruzený, kterého má báseň rozhořčí. Mě je to jedno, píši básně tak jak vznikají, nic neškrtám nic neměním. Měl jsem známou, která psala hezké básně ale na některých místech to drhlo. Řekl jsem jí to a ona odpověděla : " Já vím, mne napadne něco jiného, ale já tam chci mít tohle slovo, protože se mi líbí víc." Tak, to byly ty zádrhely, které zásadně nedělám. Nedělal to ani Charles Baudelaire, ani Francois Villon - a já se s s nimi proboha nechci srovnávat. Ale Francois Villon byl můj vzor básníka. Neopičím se po něm, našel jsem svůj vlastní styl. Oba používali silná morbidní a vulgární slova, která já nepoužívám, ale vím že psali to, co jim slina přinesla na jazyk. Možná, až jednou vyjdou tiskem po mé smrti všechny mé erotické básně, bude to malý či větší skandál v literatuře. Na to odpovídám závěrem jedné básně básníka a filozofa a spisovatele R.W. Emersona : "Let them rave/thou art quiet in thy grave." Přeložím to hned do češtiny : "Nech je zuřit v jejich zlobě/t y jsi tichý ve tvém hrobě." První verše nejsou žádné vyzvání k inzestu. Láska se navzájem učí, je-li to láska. Žena může poučit milujícího muže a vice versa, jako matka poučuje své děti. Kdo v tom vidí nečistotu, je sám nečistý. Tak, to je vše.

taky tady myslím kdysi byl... hudba: Ota Zelenka, Text: moje maličkost

co v srdci leží, přesto čas běží

vyprovokovaná záležitost

věnováno

...........

z naděje

.............

O podlézání druhým - vím jedna z mých slabších, ale...