rozvolněná

v měděné svatyni
pro dva dechy
se vzpínají houpací koně

je na dně starých věží
pořád nový obraz

mávám oprýskaným
cínovým vojáčkům a kominíčkům
křižujícím cesty
jejich tanečnic a pastýřek

já jsem pořád já

tak se ti kladu
pod bříška prstů
aby ses ve mně mohl měnit
po kapkách

a jeřabiny zase mají svoji barvu