Líbilo se

ttragelaf:
hledaje něhu ve sněhu
tu a tam nahmatám
stopu a šlápotu
z tenadel odstraním
motouzy:
liška se probouzí
k životu

ttragelaf:
Píšeme pro radost. Někdy i ze vzdoru. Když to není nadutost, je to krásné a vzácné...Jak špetka zázvoru.

Jan Maren:
Sníh vždy svítí nevinností. Umíš skloňovat podst. jméno panna ? Ne ? Prozradím ti to. Po prvním pádu přeSTává být pannou. :-)

myšlenka pouhá:
nevolnictví tluče na dveře
kolipak lidiček mu otevře
na hradě bude kníže
a lidi budou mít potíže...

Dota Slunská:
Knihu! Knihu!

Lota:
...
u poslední sloky se mi vybavil mně nedávno daný dotaz
co je víc...spravedlnost nebo milosrdenství ?
když se po dívám ze svého pohledu, prosila bych o milosrdenství
tak se tedy toho budu držet
:)))

s.e.n:
Pěkná báseň-
obdivuji tvou víru v dobro a snahu psát příkladně pro druhé.
Možná ani nevíš, že jsou básničky tvé k zamyšlení .Jen těžko docházím k rozhodnému výsledku-třeba já.

severanka:
Člověk z toho tiše pláče
výběr je jak ze "sekáče"!:-)
ST

krizekkk:
Ty jo... st

René Vulkán:
po masakru zbylo jen tratoliště vitamínu C

Levandule:
Hvězdy se pohnuly, i s mléčnou dráhou,
prsty se protnuly v průsečíku snů,
jdu k nim Tvou oblohou nahou,
s náručí roků, týdnů a dnů...

Snad nekonečno... dá se říct...
má svůj medový rub i líc :-***

staranna:
Letěla bělounká holubička....
bledá jsou , bledá tvoje líčka
peřinka chladná jako led....

Daleko,
jako tažní ptáci
do nebe letí,
tam se ztrácí
mávaje křídly naposled.

Na řasy zasněžených víček
usedá malý andělíček
a srdce
zkamenělý květ.

gabkin:
překvapující a dokonalé slovní spojení. naprosto neotřelé. Beru to jako skvělé dílko, neboť při čtení jsem si ani na chvilku nedovedl představit, co bude následovat.
Některá dílka čteme a již dopředu víme co tam bude za rým, nebo kam směřuje myšlenka, mnohdy jsme i zklamáni počtem laciných slov, které vyjadřují ne zcela přesně, můžeme říci i nebásnicky - co chtěl autor říci. A tady na tomto dílku si mnozí z nás mohou naučit - jak je opravdu důležité dát každé slovo přesně v tom významu sdělení. Potom, čteme-li, jsme opravdu udivováni paletou přesných výrazů a vazby myšlenky.
V neotřelosti výrazů je totiž skryto kouzlo poezie - a toto dílko je ukázkou.

Anjesis:
tahle báseň má dar vtáhnout... St

Květka Š.:
takové mlsání
se může závidět
to patří k životu
jak k růži květ...
ST:-)

kavec:
... mlsání je krásné , ale zas se to nesmí přehnat , aby to nezevšednělo . St Jirka

kavec:
Tím křišťálem to všechno neguješ a rozpouštíš .
Cestuješ se šelmami osudovosti a to jsou kondoři
andělé smrti . Ty ostré úhly dají tušit nějakou katastrofu , co se musela stát a zasáhla do tvého osudu a ty pak pomocí těch zvířat jsi hledala samu sebe .
Na druhou stranu křišťálová ramena tomu moc nerozumím , ale spoutat řetízkem množinu nekonečen , tak to pouze stříbrným .
Vlastně mi to připomíná tuláka který se potácí mezi mnoha světy a právě minul svou smrt ?
A nebo se zase pletu ? A nebo jsou to jenom slova bez hlubšího ezoterického a mystického významu ?
ST Jirka

jc senior:
nahota ramen křišťálová
ležatých osmiček rám
z řetězu šelma osudová
a tarotový pentagram

ta vůně tajna není nová
jen ji občas postrádám
jak otázka zní císařova
ještě nebo už, madam
*

básněnka:
původně jsem četla ..muži z Marsu rudnou uši:-)..ST

šuměnka:
nač kráčet dál a oči vzadu
nač minulosti průvan dát?
čas Teď by měl být pro parádu
pro nás i jiné..pro soulad...