Líbilo se

Ringo:
Libore, ty milý chlapče,
někdy také chobotnatče,
strhni z bulev každou klapku,
kam dáš nožku koukej kapku,
zůstane-li M´íšeň v kuse,
snadňejc přijdeš k ženské puse. ;-)

Lilith:
Utržený čas a prostor od nás živých, ale vzpomínání je předzvěst setkání, až na řadě budeme i my... pak možná sedneme k pomyslnému kulatému stolu a rozhovory nekonečné povedeme
ST*

Lilith:
Dokud zima odchází a jaro přichází, pak je vše v pořádku :-)
ST

Lilith:
Pietně ST

zenge:
dík, že jsi poděkoval
já to moc nedělám..
ale hulvát nejsem
hulvát je čas
kolem mne;-)

zenge:
já starej rypák dám místo ST
R.I.P.;-(

Mirka Hedbávná:
Hmmm, třeba se zase sejdem. Jen ještě chvíli básnit na Zemi:)

Tara:
TluSTí pánové mne zaujali, Zlatko:-)

Ringo:
Safra, to ale musela být nějaká pořádně vyspělá civilizace, když nás bez zájmu minula... :-)

Mimochodem – Remek s Gubarevem si při svém letu v roce 1978 stěžovali, že jim nějaká malá kosmická medúza na pár hodin zaplácla jedno z okének jejich Sojuzu 28.

jc senior:
koulel jsem a přikuloval
kuželky se jenom třásly
mistry hry jsem imitoval
až soupeři kolem žasli

hráli jsme do kuropění
mlaďoch byl jsem, jaký div,
přišel věk, časy se mění
nic už není jako dřív
**

Ringo:
Lev se začal chytře chovat,
milý úsměv navolí,
z dálky zebru chlácholí:
Chci tě jenom naskenovat...

Favority mám jako Kajuta.

Ringo:
Uff – to jsem sebou ale při tom předposledním řádku škubnul!... ;-)

sailorr:
Maxim Kravčuk říkával, že až se jednou svět zblázní, budou se chovat fialový krávy na čokoládu. Naštěstí se tak úplně nezbláznil, jak vidno ;)
ST

Ringo:
Ochotného já mám bráachu,
pak mi sehnal bludičku,
vztah se opět blíží krachu,
už ji nechci...prudičku...

René Vulkán:
Přívětivou češtinou napsané
Jakoby žily jednotlivé verše tak silným životem, že by přežily i osamocené.

Báseň pulzuje v čase i prostoru - od starých letopočtů až k stratosferickým Leonidům, od vzdálené hloubky propasti po blízkost

Lilith:
Neskutečné, ale život nám ukazuje příběhy proto, abychom něco pochopili v sobě... nebývají to náhody, jsou to znamení pro nás... pro zúčastněné mají jiný význam, ale nám okolojdoucím mají cosi ukázat, co nás zamyslí, proč se to děje zrovna před našima očima... ;-)

Tak ráda tě čtu, víš, zamyslelas mě... na všem podivném je něco vysvětlitelné a tento rok má být o vysvětlení, o změnách, o důležitých rozhodnutí, o něčem novém začínajícím, o spojení srdce s mozečkem... čéče, tak jsem ti na to sama zvědavá, snad nám to všem přinese jen to dobré, abychom byli šťastní... :-)
ST*

zenge:
Mám napsáno mnoho o smrti,
řekl bych, že jsem otrlý, ale vždy
když někdo známý(a Sio pro mne byl)
odejde mám duši sevřenou
a brečel bych jak děcko
Ať mu je nebe Libresácké peřinou lásky
a vy Velká čtyřko se držte!!! atd...
a vůbec...;-(
zengebuš

Paulmatthiole:
Dovolil bych si sem vložit jeden svůj výtvor, který tu kdysi Sio četl a komentoval...

Epitaf

Než včera zemřu
řítím se vzad
a sekundy ztrácím
jsa stářím mlád

V nahotě obestřen
dlí horký chlad...
či v mrtvém životě
nocí dne snad?

Ač slepý uvidím
má zápory klad
čeká mě vzápětí
jen vzhůru pád...

Současně bych si dovolil - naprosto výjimečně - dát sem kus naší konverzace prostřednictvím zpráv na LIbresu:

Pavle, dík za solidaritu. Popravdě, jsem tak trochu filosof, beru to stoicky. Lidé žijí 100, 90, 80 let ale někteří také 10,20,30 let a já na tom Žluťáku takové potkávám. Neberu to jako nějakou nespravedlnost, vždyť už mám něco za sebou a mám pocit, že je to ta lepší část života. :-) Stáří také není lehké.
Smrti se nebojím (i když mi to nikdo nevěří), není zlá. A bezmocní jsme proti ní nakonec všichni. Ke konci to může bolet, ale je potřeba něco vydržet. Hodně mi pomáhá, že jsem v mladším věku hodně pracoval se svým Egem, četl jsem knížky o józe, hypnóze atd. a také si to vyzkoušel na sobě.
Mrzí mě ta ztráta sil, která souvisí s otravou chemoterapií, jinak jsem vcelku v pohodě.
Pokud se sejdete na rudou mízu, připijte si i za mě, bylo to fajn, když jsme dávali dohromady Libres, bavilo mě to a to i z toho důvodu, že u toho byli dobří chlapi.

Jj, rozumím tomu - však se léta pohybuji v oblasti bojových umění a se smrtí nemám problém. Patří k životu spolu se vším, co přináší.
Abych byl přesnější, nemám problém s tou svou vlastní, mám potíže se smiřovat se smrtí u jiných lidí, slušných.
To si piš, že si připijeme. Všichni, ksakru.



Tehdy jsem měl na mysli celou "Velkou rudou pětku", která zakládala Libres. Sio už na ten sraz nedojde, ale my čtyři zbývající se zařídíme podle jeho přání.

jc senior:
Ve vypjatých chvílích mě opouští smělost dát do veršů vlastní myšlenky. Uchyluji se tedy k mistrovi:

Bezlistým steskem nebe zašumělo,
vrátil se básník, který odešel,
a hledá mezi spícími své tělo.
Jak leskne se dvé starodávných skel
...
(F.Hrubín)

Špáďa:
Přestože jsme se znali jen z modra, párkrát slunná Valcha, stačil jsem Tě za krátkou chvíli poznat i blíže jako přívětivého a milého člověka s otevřeným srdcem a slovem pro každého, kdo uměl naslouchat. Proto je mi tuze líto, žes odešel tak příliš předčasně a nezaslouženě.
Od teď k Tobě, drahý Sio, můžem už jenom do modra, a žel, spojení zůstalo pouze simplexní.