Líbilo se

Tara:
CharakteriSTika tvé povahy musí být zvláštní mix...všechny čtyři ingredience v jednom??
Skvělý komentář Reného, s takovým se zde málokdy setkám.

Kajuta:
René Vulkán:

Děkuju za komentář jak Brno. :-) Jsem jen trochu zvědavý a trochu čtu. Knížku si dám vždycky pod sklíčko barevného kaleidoskopu a čtu přes něj. :-)
Vždycky jsem chtěl malovat comixy, ale nebylo mi to dáno. Tak můžu aspoň malovat slovy a vytvářet příběhy. :-) Někde na cestě za příběhy jsem se potkal i básničkami, živou vodou pro duši a na hřišti jménem svět i s Lilith, magnetem na děti, psí duše a pravděpodobnosti souher náhod jedna ku milionu. :-)

Někdy se dobíjím samotou, jak rybáři. Moji rodiče jsou Den a Noc. :-) Rodič Den je sangvinik a cholerik. Noc je melancholik a flegmatik. Jako průnik jejich množin jsem vznik já. ;-)

Kajuta:
Ringo:

..A vysaji, bych zášť svou utopil, i nepenthes i bolehlavu doušek zde ze hrůtků tvých ňader bez všech roušek, jichž žalář však, žel, bez srdce vždy byl..

To je od Čárlese Bodléra. A to jsem si myslel, že jsem vymyslel novotvar. :-) Díky za nakuk. :-p

Lilith:
Ringo: Jo, vypadá to, jako bych byla velká nepořádnice, nejsem, doma mám čisto, jen mě to nebaví ;-)
Ale mech si pěstuju na balkÓně přes zimu v květináči, na jaře mi z něj vystrčí hlavičky drobounké kytičky ;-)
Díky ti za nakuk :-)

Ringo:
Ejhle hrůtek - toť možná slůvko, které čtu poprvé ve svém životě.

Ringo:
„Doma spousta květin roste si pro radost
jen z mé lásky k nim a z občasné vody
květena bytem prorůstá jak kouzelný les
a skvěle se všem daří“

Doufám, že se mají podobně dobře I plíseň, lišejník a mech. ;-)

Lil, ani já ti nepřeji nepovedené právě probíhající svátky.

Lilith:
Kajuta: Aha, už vím, proč zrovna ty na klavíru rostou jak divý :-) Hihi :-)

René Vulkán:
Často mě nenapadá, co psát k tvým jednotlivým básním, abych se neopakoval. Proto si říkám, proč nenapsat něco k celku, tedy jakýsi kompilát ke tvým mnohým básním.

To první, co mi přijde na mysl, je různorodá pestrost, svědčící o bohaté fantazii, sečtělosti a veliké šíři zájmů.
Potvrzuje se mi to nejen při četbě tvé tvorby, ale i z osobních setkání v Počátkách.

Dalším postřehem je to, že i v básních vypravěčských, tedy dějových, zbývá vždy dost místa na poetiku. Jinak řečeno, próza v tvých básních neubíjí poezii. Podle mě jde o zřídkavý um, sdělit dějový prožitek nepopisným způsobem.
Ale to (pro mě) podstatné je tohle, tedy jakási „vulkanická“ definice Kajutovy tvorby:

Jde o specifický pohled z barevných okýnek kajuty na nedozírný vlnící se oceán. Ale taky naopak, o nakouknutí okýnkem do mystického vnitřního prostoru už zmiňované kajuty.

Lilith:
Kajuta: Díkuji ti milý popletený poeto za moc fajn komentík, dyť víš, jak ráda vedu domácnost che che... brr ;-)) Ze všech prací mám nejraděj zalévání kyti, páč jsou živý a líbí se jim to ;-)

Kajuta:
Lilith:

Děkuji, milá Lilinko a mávám vnitřním spřízněným dítětem. :-) Mám velkou radost. Jak paprskový lanový kotouč. :-)

Kajuta:
Vyžehlené tkaničky a jazyky od bot. :-p
Tvá džungle květin mne opravdu zaujala moc. Tvůj hlas mají rády nejen ony. :-) Snad tam někde nemáš schovanou Adélu, nebo triffida. ;-) Krásná sloka. Moc.

Pračkomatka samochodka, která by oživovala prádlo by byla bezva. Jen aby se někde po cestě neztratila třeba sukně. :-p

Dávám ti ST a Z, jak dva malé pavoučky. A čučím, jak obraz z gauče. :-) Jejda, to jsem se popletl, s tvým náramkem to propletl. :-)

René Vulkán:
láska fakt taková je

vavaoko:
"zasněně hledí do dáli, tam, kde to není v prdeli."
Pamatuju.
Přeju hezký svátky.
ST

Kajuta:
Tak miloučké, tak vzácné..prodchnuté takovou radostí

Čisté jak studánka. Nebo měsíční kamínek. :-) Nebo křišťál. :-)

Kajuta:
Ringo:

Mě tvůj komentář nehněte a tak kulinářský: kujůů! :-)

Ringo:
Jak je to jen nespravedlivé – s jedním se plavíš, mě pouštíš k vodě... ;-)

Ringo:
Do toho přání ses pěkně vobul. Dík a nápodobně.

drsnosrstej kokršpaněl:
ST, já umim z haiku jen:

En-ten-týky dva
špalíky čert vyletěl
z elektriky

LadyUnknown:
Gándhí: pravdu díš, mnohdy jsou mladí na duši strnulejší víc než ti starší... A děkuju:-)

Ringo:
„sladký jak prohryznuté udidlo vanilkového rohlíčku,
přes zapůjčený megafon celosvětového ticha“

Ta tvoje fantazie, hošíčku,
mě někdy závistivě míchá... ;-)