Shnilé časy v omotanosti mašlózní opuštěnosti

Panejo, Lilinko, to je přímo doupě vetešnických krámů, stát bleších cirkusů a půdních vzpomínek, kronika prachu.
Napadlo mne, že srdce domu potřebuje člověka, aby bylo bydleno, jinak se zapíše do prachové kroniky a zchátrá. :)
Přijdu si i trošku jako v předpeklí, kde se člověk tou obrovskou hromadou pavučin a starých navršených věcí musí proplavat. :)

Ten dům vykládá příběh a Ty mě hezky zaMyšLenkuJeš. :) Ale ten domeček ve videu, věřím, musel být moc pěkný, dokud se v něm žilo. :)


ST a Z :)

Kajuta: Viděla jsem jich spoustu, sídla honosná i obyčejné domky, bez lidí chátrá úplně všechno, střechy se propadají a vše opravdu hnije a plesniví, neb voda je ničitel... rostliny prorůstají střechou či rozbitými okny do domu, stropy se propadají... je to smutný, co po lidech zbyde... uvědomuji si, jak hromadění věcí je pro radost jen na chvíli... a když nemají potomky či příbuzné, vše se jakoby vstřebává samo do sebe... byly i více zchátralé domy, konvička přirezlá ke kamnům, šaty, co se po doteku rozpadly... země vše vstřebá zpět... z nás i věcí zbude jen prach... uf
Děkuji ti mocinky za hezký komentík :-)

Lilith:

Mauglí by možná řekl: že džungle by se vrátila, kde vždycky bývala. :) Rostliny umí krásně prorůst i střechu starého auta. :) Taky kuju Za dokomentík. :)

Myslím, že jsi to vystihla luxusně. Genius loci dýchne z každého takového místa...
ST

„a vyšívaná dečka páchnoucí plísní
s šedivými fleky a díry od molů

V bytelných červotočně prokousaných postelích
peřiny zcupované plísní“

Tohle trochu připomíná poněkud přehnanou kritiku pokoje v hotelu Hilton… ;-)

A což teprve vraky STarých lodí...

ST

Uff... výSTižné

Dům opuštěný lidmi ještě nějaký čas obývají kočky. Ani ty však nezůstávají dlouho a tak se vše poddá času, jenž vládne všemu. Jeho lhostejnost k čemukoliv, kromě sebe samého, je příkladná. Je dokonalým sobcem. Empatie jsou věcí lidí. U zvířat je vše pudové. Jen lidé jsou schopni hledat ducha a příběh v opuštěných domech. Někteří jej i nachází, jako třeba ty.
ST

ST...co víc...

Ringo: Dokážu neklid či klid místa vycítit i z videa ;-)
Děkujů :-)

Ringo: Nejsi ty Ringo? Díky za pobavení ;-)

M.A.Rek: Jůůů, to je také síla a díky ti :-)

ttragelaf: Děkujů :-)

Kapka: Kujů, Kapičko :-)

vavaoko: Máš pravdu, v jednom takovém domě byla postel plná kočičinců a v další posteli na plesnivých povlacích s kanýry napůl rozložená kočka... brrr... bylo to děsivé... také mrtví ptáci byli občas k vidění na různých místech... dokonce i krysa... život se tam na chvíli vrátil, aby také zapadl do scénáře času a skončil zároveň s domem...
Děkuju moc za komentík ;-)

Květka Š.: Kujů, Květuško :-)

https://www.youtube.com/watch?v=bdOptq9_16A

Dům se 13 piány... u toho mne srdíčko bolí...

Páni, skvělá báseň, opravdu, nejen že vidím a skoro cítím, zamýšlím se nad vším možným, nad všemi věcmi co nás obklopují, nad životem, smrtí a taky na starý dům který už neSTojí a kdysi jsem tam jako malá na život si hrála :-)

valerie: Pořád si pamatuji dům babičky, kde jsem do tří let vyrůstala a pak ji ještě pár předškolních let navštěvovala... domek byl pak několik let prázdný, když jsem se tam s kamarádkou z první třídy vypravila... houby po zdech, špinavá podlaha, propadlá podlaha v podkrovním pokoji, kde jsem s rodiči měla postýlku... pak ho zbourali, ovocné stromy v zahradě pokáceli, zahradu zalili betonem a nyní tam stojí poliklinika... uf... děda tam měl holubník...
Ale tu vůni, či zatuchlost si pamatuji vždy, když si na svůj první domov vzpomenu... tatínek si pamatuje, jak vyhrabal v půlmetrových závějích sněhu cestičku, aby mne maminka mohla ze sanitky donést přes dvorek do domu jako čerstvě narozené miminko... byl duben a Velikonoce... ;-)
Děkuji za komentík... nějak jsem se nechala unést... :-)

ST.

Psavec: Mocinky díky :-)