Líbilo se

Ringo:
Jen se tady mihnu, abys ve mně nestačil vidět Vetřelce.

M.A.Rek:
To je milé

a nemile blbé
je mi, že su blbé
na volný verš

to není závist
toť pochvalný hvizd

Ringo:
Ještě že jsi avízovala ten šťastný konec, nejdřív to na něj vůbec nevypadalo. Ale při tvém optimismu by byl nějaký negativní nebo smutný závěr vlastně zcela šokující, ke Květce Š. se pramálo hodící...

M.A.Rek:
Gándhí: Jo, jo, jsem hrdý, že jsem slušně vyjádřil něco hodně sprostého, díky.

M.A.Rek:
Pro pána krále,
či za jiného dacana,
kdo verbuje
nechť dostane facana.

M.A.Rek:
Ulice zpychlá
tak trochu ztichla,
tak trochu zaražená
jak cihla do čela
domu co křičí,
že klid se mu příčí,
že chce se smát,
jako dřív tolikrát

M.A.Rek:
Kápl jsi na to. Pěkné...

Zem ztichlá chtíčem
do zvlhnutí

A vláhu zpitou
zem pohltí

M.A.Rek:
Nejen dnes,
i včera,
to věz,
a ty víš,
hlavičkou uhodil jsi
vo hřebíček.
Či spíš
hřebíček
(v grogu horkém)
do hlavičky
(grog s hřebíčkem)?

Tím jsem chtěl naznačit, že se mi to moc líbí.

Dota Slunská:
Kolik jich bylo, kteří nechtěli, byli odtrženi, padli, aby jiní mohli žít. Válka je vůl. Proč jen to neumíme jinak.

Dota Slunská:
Uvědomila jsem si, že mám děsně materialistické sklony...chtěla bych v ruce držet tučnou sbírku od tebe.

Tara:
Tvá báseňka má osobitou poetiku a občasný rým, a to se cení...

divoženka1:
Naše ulice je liduproSTá
v podstatė nikam nevede
mám ráda jeji klid
to vzpomalené tempo
v kterém se může snit

gabkin:
co já ti mohu napsat nového .... nic. pořád se opakuji.
TEBE rovnout tisknout do novin. Klaním se před tou lehkostí s jakou je to poskládaný a před tou obsažností.
Samozřejmě otření o můj kraj beru jako bonus. Jedinou chybu kterou máš je ta absence v Počátkách.
Ale jako autor jsi můj Topík.

Tichy_vulkan:
Však samota z vesnice
nemaje blízkost ulice
což nevadí mi velice...
Lidé však v hospodě
líbaj se i na líce...
páč nejsou z jedné vesnice.
ST

Psavec:
Naše ulice
páchne jak stoka
popsat ji nestači
jediná sloka

Ringo:
I když jsi napsal o ulici, přesto si nemyslím, že bys byl uličník. ;-)

Paulmatthiole:
Asi to teď napíšu kapku chaoticky, protože mě toho napadlo moc, na jeden koment.

Upřímně, Zenge, já Ti přemýšlím v poslední době o tom, co by vlastně lidi chtěli (a to včetně mě). Na jednu stranu by chtěli vědět o všem, co se kde šustne, a pokud možno objektivně, pravdivě, což je samo o sobě už z podstaty lidské povahy nesmysl, nehledě k tomu, že můžeme donekonečna polemizovat o tom, cože to vlastně pravda je a dál, k čemu je vlastně komu dobrá. Plus fakt, že se v tom kterém oboru dřív nebo později dostanou do stadia, kdy už pravdivost informací bude složité ověřovat (řada lidí je líná i na tohle, další odbočka) a prostě budou muset "věřit" a podle toho se eventuálně (sami) rozhodovat.

Nedávno jsem někde četl článek o vyznavačích teorie o tom, že Země je placka, i když je to není pravda. A k čemu bude pravda tohohle ražení třeba Křovákovi, je mi záhadou. Zrovna jako řeči o tom, že se ve škole učí mraky věcí, které lidem k ničemu nejsou - asi jo, takže třeba učit děti planety Soustavy je zhruba stejná hovadina, jako jim vykládat o názvech komplexních sloučenin, protože 99% z nich to fakt k životu potřebovat nebude (mimochodem, já třeba to názvosloví znát potřebuju, zatímco názvy planet jsem v životě nepoužil naprosto k ničemu).

Na druhou stranu jsou věci, o kterých lidi nechtějí vědět naprosto nic, i kdybys jim je naservíroval objektivně a pravdivě (no jasně, v rámci lidských možností). Trochu se to komplikuje, protože se mi to tedy dělí na věci, o kterých vědět chci, a na věci, o kterých vědět nechci. A to nemluvím o tom, že věci, o kterých chci slyšet, automaticky neznamenají, že jde o věci, o kterých jsem ochoten třeba dál uvažovat a nebo s někým mluvit.

A šmírování, jo. Když se zaváděly platební karty, zas to bylo half und half. První půlka byla strašně moderní, že na Západě a kdesi cosi... druhá půlka měla radši "keš" - důvody se lišily - asi od pohodlnosti, přes neochotu se přizpůsobit novému, až po tu skupinu, která si podrbala lebku a říkala: no jo, ale to bude někdo vidět, kde, za kolik, co, jak často... hm. A dneska? Dneska má kdekdo u chlebárny mobilní telefon, takže Tě najdou s přesností až na metr, zapnutou navigaci v autě, takže někdo může vědět, žes musel u Zlámané Lhoty zastavit, když sis nutně potřeboval odskočit, satelit vyfotí i poznávací značku auta a v Germánii, tuším, chtěli do nových aut implementovat zařízení, které by kdesi kohosi informovalo o spotřebě paliva (nebo to už dělají, co já vím).

Před lety jsem byl do nové techniky jako chemik docela fanda. Dneska je mi necelých padesát a je mi to blbé napsat... ale pomalu se jí začínám bát. Respektive, začínám se bát téhle techniky v rukách lidí, kde se ocitá i přes neschopnost pochopit dostatečně její princip (u některých lidí), dále na základě relativně pravdivých informací a (aspoň čas od času) problematické lidské povahy.

Sorry, že jsem to tady tak zaspamoval, je to dlouhé jako týden bez chleba a stejně jsem nenapsal všechno, co a jak jsem chtěl...

vavaoko:
A bude se šmírovat. Kdo, kdy, kde a za kolik. A že to potom smažou? Nevěřím.
Je to celé moc fajn. OSTatně ty to ani jinak neumíš.

Hazentla:
Líbí se mi ten mix nápadů (a opět se budu opakovat, že by to vystačilo jinejm na dva měsíce) - a vlastně i mix nálad.
Někde jsem četla, že tragikomedie jsou tak úspěšný, protože nejvíc odpovídaj reálnýmu vnímání světa, kde nic není černobílý a lidské emoce jsou vlastně zvyklé na rychlou změnu. Tahle báseň to potvrzuje.
...plusový body pro Reného a Ringa :-)

Ringo:
René Vulkán: Žádné sorry, René, di ty,
skvěle snáším stupidity. ;-)