Líbilo se

Ringo:
„moje tetra honí očko paví“

Možná to vzniklo tím, že nejdřív hodilo paví očko po tetře očkem...

Ringo:
Já tě tady zatím jen lehce oťukávám, jestli by mi prošlo, kdybych dílko pochválil...

Ringo:
Pravím, že jsi připlachtil na Libres velice razantně. Se zájmem si přečtu i tvoje příští dílko, to je na beton. ;-)

Ringo:
U Jadranu básník sedí,
nelze napsat – klidný vcelku,
myslí totiž na manželku,
na svou Danu, takže pění.

„Ano“ řekl špatné paní,
jeho rty už opět klejí,
posté se zas nad ní sklání
a pevně tiskne krček její…

Paulmatthiole:
První sloka je zajímavá hlavně obratem "skrze ploty protlačen". Vyvolává jednoznačně pocit stísněnosti až deprese a výše zmíněným obratem graduje. Dojem poněkud kazí hrubka v zájmenu "mi", kde "y" evokuje množné číslo, nicméně není na místě. Ale důležitá je hlavně forma, pravopis je marginální záležitost.

Druhá sloka následně pokračuje z krize "mokré", to jest ze slz, ke krizi "vzteklé", kde to na mě osobně působí dojmem šelmy, která je odhodlaná bojovat o život všemi prostředky, prostě odmítá vlastní smrt. Začínají se tady projevovat velmi originální rysy nonsensovské poesie, jejíž hlubiny se ne často a ne všem podaří probádat - poukázal bych v té souvislosti na sloku třetí, která nejenže mění osobu, ale v podstatě - při zachování osoby původní - elegantně a až promyšleně atonálně popírá sloku předchozí.

Čtvrtá sloka symbolizuje osvobození ducha z tělesného vězení, vznášejícího se nad bezvládnou tělesnou schránkou, kterou autor nechává drsně dopadnout na beton, aby podtrhl význam duchovna oproti záležitostem tělesným.

Pátá sloka je již jasným přechodem k vídeňskému akcionismu, majícímu za úkol jednoznačně provokovat permanentně tápající společnost.

Vynikající, vynikající, vynikající. Klaním se, a jakkoliv neuděluji tipy, zde dávám ST, dílo ukládám do Záložek a bude mi ctí autora vložit mezi mé oblíbené.

Paulmatthiole:
Inu, četl jsem ledacos, ale tohle dílo trumfne i dva velmi, abych tak řekl, nonkonformní autory z poslední doby, s jejichž díly jsem měl tu čest se seznámit. Rozhodně má velmi značný a výbušný potenciál :-)

umělec2:
Tara: divoženka1: Děkuji za komentáře. Ahoj

Ringo:
Tak i tady aspoň jednu přetvořeninu (nečíst znetvořeninu):

Plačtivě škytl
tóny nebyly čistý
smutný Karel Vlach

divoženka1:
Já nějaký chybičky neřeším pokud na mně neřve moc hrubek takže čtu umělcovy úvahy ráda někdy se poučím jindy pobavím a to je fajn

Kapka:
Gándhí: Jeden tak a druhý onak, každý ze svého hlediska zatleská, či vypíská...
Díky za návštěvu *

Kapka:
Ano, pěkné, jako vždycky u tebe.
Muzikant a černé oči
v šestnácti se hlava točí
první pusa, objetí...
... Vyvolalas mou vzpomínku,
jak jsem se mu pak vyhýbala.
Holt láska to nebyla, to až později :-)

M.A.Rek:
V parku má vítr
vítr z básní Reného
pod sukni vlezl

Moc pěkný, míry 5-7-5 ti sluší. ;o)

René Vulkán:
Gándhí: no, slovo "má" jako sloveso dodává erotickou - hebkou představu, tedy jedné konkrétní části, na kterou se ženich těší

kdežto přítelkyně "má" jako zájmeno (moje) dává hebkost přítelkyni jako celku

Ringo:
Uvedené vnímání a pozorování nejsou vskutku nešťastné příklady. ;-)

Hazentla:
Protože lidi jsou stádo. Ale na druhou stranu lidi byli stádo odjakživa - taková manipulace není vlastně až tak něco novýho.
A ke statistikám všeho druhu viz základní ekonomická poučka: Jediná statistika, které věřím, je ta, co si sám sešvindluju ;-)

M.A.Rek:
Tara: Když si dám víc barack pálenky, tak žvatlám podobně. ;o)

Ringo:
Maďarský chlapec ze Hodmezevasarhely
nejdřív se hodně kasal celý
že umí líbat jako pánbů
a v hlazení je dalek Rambu
však potom vzal bídně do zaječích
a smutná Tara týden brečí… (mrk)

(Esperanto jsem se kdysi učil, je asi snazší než každý jazyk.)

Tara:
Tys to, žínko, tak pěkně jsi vše o básnickém pohledu vystihla, že mne to až nějak dojímá...
Když jsem na stará kolena začala psát, kdosi mi napsal, že jsem básník, a já se bránila zuby nehty... ale - ty jsi básnířka určitě:-)

Ringo:
Děravý jak starý džíny,
skafandry jsou asi z Číny.

vavaoko:
Mažoretky vážně nemusím. A v šestnácti je svět krásnej. Tedy z pohledu skoro sedmdesátníka. Ono je to prostě tak. Puchejř na patě, jenž mě tejral, si nepamatuji. Jen slunce, vodu a spoustu krásných holek. A všichni to máme podobně.
Hezky jsi to napsala.
ST