Líbilo se

drsnosrstej kokršpaněl:
divoženka1:
pokud není pravda jenom jedna, tak tato úvaha vyvrací existenci Boha, protože Bůh = pravda
...mně jako ateistovi takové úvahy samozřejmě nevadí...

básnička je o tom, jak je těžké se k takové pravdě dobrat, jak je těžké pro lidi ji vyslovovat, projevovat, co si doopravdy myslí - a vzájemně se dobírat k tomu, že "můj subjektivní pohled je ten, tvůj je ten - pojďme je dát dohromady a nedělejme si potichu za zády něco, co nevyslovíme, protože se bojíme konfrontace s názorem, že naše myšlení není správné" - a tak svět opravdu hodně funguje: jako schovávačka činů a názorů, které se bojíme dát najevo - i proto, že bychom možná zjistili, že úplná pravda není ta naše - že má v něčem pravdu i třeba ten, kdoho moc nemusíme... nebo, koho máme rádi, ale nechceme ho nějak zranit... a toho se (obojího), lidi, bojíme... a tím je to s tou pravdou pořád stejný

v tomto jsem rád za svojí ženu a její odvahu

Hazentla:
divoženka1:
A každej je hlavně chytrej jak rádio, že?

divoženka1:
René Vulkán: výborné pokračování

Co je to pravda
co je to lež
každý má tu svou
dokonalou
a nevyřčenou

René Vulkán:
pokus o opak

noci leží
a se lží
je to teď jiný

dokončený
a vyslovený

divoženka1:
Třeba je to tím ,že pravda není jenom jedna,ale je to hezká myšlenka

divoženka1:
Pohádka je hezká Lil a mezi lidma i dobro přebývá od zla je nejlepší odejit a dobrotu si hýčkat

René Vulkán:
když já myl nádobí
říkala mi žena
"ty to myješ jakoby

nechci házet z mastnot tyčku"
a koupila myčku

Paulmatthiole:
Popravdě, René, myslím si, že jsem - víceméně - s to komentovat různá díla, ale na ta z oblasti víry si nějak netroufám. Tak snad jen jednu příhodu...

Můj mistr karate byl buddhista – během svého pobytu v Řecku, u výročí jeho smrti, jsem zapaloval svíčku v pravoslavném kostele… já, ateista. Přišlo mi to tak nějak... vhodné, protože prostě nebylo jiné místo, které by mi přišlo natolik důstojné k takové vzpomínce. Ptali se mě tam tehdy, za koho ta svíčka je – když jsem to řekl, dostalo se mi odpovědi, která mi dodnes zní v hlavě: „kéž by bylo víc takových žáků, kteří si vzpomenou na své učitele“.

Přišlo mi to takové... zvláštní. Ateista v pravoslavném chrámu vzpomene na buddhistu... kdoví, možná to je ta cesta. Nerad bych rušil, nechám toho.

ttragelaf:
Otázka "zradil nás Slovák ? " je spontánní
a tryská z povědomí mnoha lidí.

Nesouvisí s inteligencí Andreje Babiše
(padlej na hlavu) - ale s jeho postojem
a vztahem k nějaké vlasti jako takové.

Nemá on v zahraničí haciendy ?
Má !

Nemá on syna na Krymu ?
Má !

Lidé takto pojištění ( lobbista Janoušek,
Rittig a celý okruh kolem nich) - mají skutečně
k lidem v podzámčí jiný vztah (řekněme přímo, že ho
mohou mít laxní), než lidé existenčně vázaní
na Česko.

Tamara J:
Tara: divoženka1: tiše vzpomínám

raďo:
sílíme jak stromy a kryl tu chybí ST

divoženka1:
Tara: ja vim ,ale mám pro ně slabost ,vždyť mně do teď živili.A snad by mohli i dál pokud tu nezničí podnikání těch co sami něco vymysleli,vyrobili.,napsali,zazpívali.

Kajuta:
..Když emocí je tolik, že nestačí slova, nastupuje poezie..

Jan Potměšil

divoženka1:
Lil je to tak křehké a přitom silné

Paulmatthiole:
drsnosrstej kokršpaněl: Čáryfuk :-DDD Jo, to byly časy :-)

Statečný muž se nebojí deště, moudrý muž si vezme deštník :-) (japonské přísloví)

drsnosrstej kokršpaněl:
líbí se mi to, má to pravidelný rytmus, není to křečovité, má to myšlenku... na startovní báseň je to velice velice dobré... určitě pojď do toho a přidávej další

M.A.Rek:
Hazentla: Lilith:
Lilith: Hazentla: Ano, první jazik mám schválně měkký. Aby víc vyzněl ten druhý jazyk tvrdý a drsně lající. Abych dal důvod slovům „přejděte ruky mávnutím“. Taky abych zdůvodnil ta (naší generaci důvěrně známá) vyjmenovaná slova po z, protože mám obavy, že by mohly znovu platit i pro nové generace. V neposlední řadě jsem chtěl naznačit, že nejsem neomylný, a tak lehce se můžu seknout. Z blbosti, z lenosti, nepozornosti...
Jazik je, myslím, dostatečně zvýrazněný tím, že je sám osamocen na řádce.

Paní Češtinu znám, je to choť pana Čeština. Ona je tedy kus, a sluší jim to spolu. On je Moravák, i když paní Čeština říká, že je Moravan. A ona je z Čech. Mají spolu spoustu dětí. Každé je jiné, ale tátu ani mámu nezapřou. Říkají jim Nářečí. Jen jeden je trošku jiný, jednodušší. Ne snad, že by byl prostý, on je spíš sprostý.
Paní Čeština jednou ulítla s jedním všeumělem. Takovým, o kterým se říká devět řemesel, desátá bída. Má s ním potomka Slanga. Pan Češtin ví, že není jeho, ale neřeší to. Však i on má tak trochu máslo na hlavě. S jednou Němkou má levobočka Hantece. Ale dohromady je to skvělá famílie.
I já k nim mám úctu. Bude mi ctí je ochraňovat. Snad ne tak, aby to bolelo jiné. Snad tak, aby se i druzí zapojili. Už mám i nápad jak začít. To ale až v příštím příspěvku.
Lilith, děkuju, že jsi mi věřila.

Lilith:
Hazentla: Šmankote, dyť to Marek napsal tak hezky, že to nelze přehlédnout... tvrdý jazyk, měkký jazik... to chápe i dítě... hihi ;-)

Lilith:
Jsem ráda za náš jazyk, je tak krásně pro cizince složitý a záhadný... a my česky umíme heč ;-)
Někdo míň někdo víc a to je na tom to barevný a hezký mluvit česky a napsals to moc hezky...
že je jazik schválně vyplývá z textu že, netřeba označovat, to je přece jasný... hihi ;-))

Lilith:
Ve tvých básní často někdo otěhotní... hihi ;-) Moc fajn :-)