Černé siluety

Černé siluety

Dvě černé siluety, nahých lidských těl.
Naproti v baru Tragédie,
své nedokončené symfonie
dohrává zpitý archanděl Gabriel.

Unavené tělo padá, nástroj vydal hluboký tón.
Svěšená křídla překrývají dlaně,
kdo přijde plivne si na něj
a ti dva od naproti se hádají, zda-li je či není to on.

A ty tančíš, jako by první den byl teplého máje,
tančíš a asi nevnímáš zlý kapky deště a blues,
které nám černý vítr hraje.

Trapná marnotratnost děje,
ztracená v teple dopadajících slin,
cizímu sčítání vin,
kdosi se do tmy potají směje.

Dvě černé siluety nahých lidských těl,
možná jenom ty víš, kdo nám tou melodií,
kdo nám tou melodií vlastně co říct chtěl.

A dál tančíš a končí den teplého máje,
tančíš a dobře víš, tohle blues ani vítr, ani déšť,
nikdo, nikdy nedohraje.