Líbilo se

Bíša:
Melos přírody a lásky***

zenge:
... i stromy vyvrácený
kořeny spouští k zemi
a pro to si je cením....
st

Ludvík Brejer:
Jen trochu zbude smutku,
v stromu po roce STarém.
Však znova vzkvete, vskutku,
až slunce přijde s jarem.

hašlerka:
Verena: Květka Š.: Elisha: Dota Slunská: Bambulka:
Děkuji za krásné komentáře, mám radost, že tu mohu být s vámi.

hašlerka:
Jediným tahem štětce
namaluj louku, vánek
houpacího koníka
horkých malin džbánek.
Jsi malířka která vyniká
krasomalbou slova
vlní se
tvá sukně jahodová
ve spleti dní.
Zatanči blues lásky
ach..a podlehni

ST!

Dota Slunská:
Procházet se tvými básněmi je jako dotýkat se bosou nohou rozkvetlé louky a nebát se o její věčnost.

Bambulka:
... nádherná, citlivá, smutná, čistá ...
... krásné, neobvyklé příměry k zamyšlení ...

... kéž by nebylo odchodů, jež nekončí návraty ...

jc senior:
tak, být lásky tanečnicí
blues na paletě od umělce
a ke snídani misky jas

po stejné jít vrstevnici
k výšinám co vede smělce
a něhy plný kanafas
:o)

Elisha:
čas otáčí se na podpadku jedné vteřiny
a rozeslané peřiny si zasteleme do přání
pak vrátí se k nám poznání
že semelou nás někdy času soukolí
jen tolik kolik člověk dovolí

hašlerka:
V zelených harfách jezer slyšeli jsme struny zlaté
to do záhonu arboretů byly tvé verše rozeseté

ST!

s.e.n:
Krásné, vtipné veršíky,
těší holky, hošíky.
/smějí se i babičky/

Mario de Janeiro:
visí kněžna přes židli
zapíchnutá do vidlí
na Bělidle v obydlí
ačkoli tu nebydlí
děti babku vybídli
ať jí prdel namydlí

s.e.n:
Poezie, která bude čtena a obdivována i v dobách příštích budoucích. A o to se musíš postarat -další publikací.

Mario de Janeiro:
Proti spálení
na gauči válení

severanka:
...a dát si pařížský dort jako vzpomínku!:-)

Dota Slunská:
Ladná, vskutku rytířsky zpěvná, plna příběhu. I (Ep)ona by ti mohla poděkovat.

Mbonita:
pro mne je to galantní rytířská poezie..
nádherná rytmem,rýmem,krásou jazyka
Ty nejsi básník,ale trubadúr čiré krásy

Kars:
Bojím se vyslovit slovo to tajemné
co čtyřlístek písmen hostí něha
tisíckrát námi již vyřčené
slovo to rozporuplné...je žena

labuť:
Přicházím ke Tvým básním
vždy s pokorou a vírou
Po přečtením se zasním
a vím... to, co jsem četla
bylo krásno!

Zasr. romantik:
To se nedalo číst, to jsem si musel odrecitovat.
A několikrát. Pak i to nevyřčené zaznělo tak, až překvapilo i potěšilo.
Děkuji za ranní pohlazení, Jiří! ;-)