Občasná potřeba uzemění

Občas není vidět skrz tmu kolem,
bývá i zima..z těch slov
A občas hvězdám uvěřím skutečnost,
ale v životě nic netrvá věčně
Až na pár slibů, co vzal čas
..je to stále stejné
Vše co žádá odpuštění
a vzkříšení ze snů každé ráno
Hrubá realita romantických představ
se rozpadá do všech směrů
Jak zapomenutý šrám,
co probudí minulost v duchovní ozvěnu
Čas dává dar zapomnění,
a součást bytí odráží se v obrazech
vnějších těl
Pozorování inspirace
a zrození slov do skutků dnešních stavů
A po každý vrátím se z té cesty jiná
V nitru bezpečného světa chodím,
minulostí se brodím k probuzení
a chytám poslední ozvěny duše
..než bude zas slunce,
a teplo mi bude hřát do oken
Pak možná uvěřím v lepší den
Na procházkách nitrem hledám odpovědi
a své slzy už ven nepouštím..