Líbilo se

Mbonita:
babičky jsou moudrý ženský...ta má byla taky
a říkala..ber nebo nech bejt:-)...a taky,že přes práh domu může jen ženich:-)))
to jen na odlehčení...život je fakt velikej dar...takže nepromrhat zbytečnostma..
Dobrý rok 2012 Tobě i celé rodině.
Jitka

jc senior:
čas přání, čas meditace...
každý z nás je blázen trochu,
tak smějem s i bez legrace
a smutni zase bez vrtochů
spřádáme své divné sny
a nečekáme na ovace
když vetkáme je do básní
***

Paulmatthiole:
Stařičký pan docent Pátek nám kdysi říkával, že jsou okamžiky, kdy děti slyší nejlépe přes zadek - a že o dospělých to čas od času platí na entou :-)

Liška76:
Těžko ovládat své city
když slunce či luna svítí
podstatu bytí hledat neradí ti..St

Siorak:
No, když jsme u těch moudrostí, jednu od mého táty. Ber život jaký je. Čím víc přitahuješ opratě, tím více jde svou cestou.

Mario de Janeiro:
Přátelství je láska bez nároků...

strašidýlko-střapatý:
co takhle zajít na útěšné kafe? :)

Liška76:
Popelko Květko
nezoufej
střevíčky z oříšku
obouvej:)ST

Elisha:
ač pouze na chvíli
s Tebou se zasnili
do gala hodili
tančili tančili
s noblesou
kampak
nás sny příště donesou??

Liška76:
Au:(

Siorak:
Snad i zimní slunce, když vyjde z mraků zahřeje na duši. Per aspera ad astra, to nejlepší máš před sebou.

Dota Slunská:
Úžas nad tím, kolik se toho vejde do stínu jehličí. Krásné verše, doléhají sem jako zvony.

Dota Slunská:
V takových chvílích je důležité vědět, že je tu někde přítel, ten opravář, co má v kufříku s nářadím soucit a tu útěchu, povzbuzení, pohlazení, objetí.

Siorak:
Pimpin bljadi
pilně pase
úsměv mastný
jako prase

hašlerka:
Noc za okny dnes v bílé mlze řídne,
na kvílení máš ještě věčnost celou.
Jsem pozdním hostem v této krčmě bídné,
kde šrot mých strastí boží mlýny melou.

Nádherné, Jiří...ST!

umělec2:
Milý přátelé, děkuji za komentáře jichž si patřičně považuji.

Mbonita:
až mi srdce okorá
půjdu i já..
a v duši bude mi znít
sonáta pro vzácnou violu
co zvuk něžný má
a v ní zní Tvý já
ano jsi královna..královna života

ST Danuš..vím a ctím Tě jako člověka a básníka.

Bambulka:
Renaud de Châtillon: ... hudba, ten balzám na duši, hojivá mast a žíravina v jednom? Inu, ano, je třeba dobře volit, ptz jinak nezbude nic ... a děkuji *, právě poslouchám krásný klavírní koncert ...

carodejka:
Ať žijí svátky kouzelného ticha
já mám radost z nacpaného břicha...úsměv

Moc hezké a vtipné.

Tomáš:
Vracím se znovu k tvé pozoruhodné úvaze, která je vzhledem k tvému juvenilnímu věku obdivuhodná. Prozrazuje totiž začínajícího budoucího filozofa, o tom jsem si naprosto jist!*** Co a jak budeš psát až ti bude o dvacet, čtyřicet víc? Škoda, že se toho nedožiju... Napadá mi jiné téma, o kterém by ses mohl také rozepsat: posmrtný život! Je? Není? Vždyť je toho tolik na světě, co je neviditelné jako i ten posmrtný život a přece to existuje: různé elektronické vlny, na které musí mít člověk přístroje, aby si je zhmotnil. Anebo hudba: osm tónů a několik půltónů a jaké zázraky z nich vytvořil takový Mozart, Beethoven a mnozí jiní velikáni. To by přece stálo za novou úvahu!? A proto přidávám už dopředu ST !