Líbilo se

hloubavá:
Buďme jak křišťál
čistí v duši
a pravdiví
v skutcích!

Krása!

Špáďa:
Asi tak: Ne všichni mu za všechno děkují, ale to pozitivní jistě silně převažuje, alespoň u mne ano...

čubík:
...nejlepší je, když si lidé nadělují sami sebe celý rok - s láskou...:)

Petrs:
Krásné pojetí toho, že bychom na své předky zapomínat neměli, což, boužel, hodně často mnozí děláme. ST

Berenika:
:o) Děkujeme.

Zasr. romantik:
Krotíš krásně svoje vášně
však dívám se jen na to vlažně
než pochopil jsem - ale jasně!
Radši ukájím se mlsně v masně.

Mbonita:
vánoce plné radosti přeji Milane.

krizekkk:
O čem dumá kořen asi
tkaje hlínu svými vlasy
tuší pravdu o stromoví
v tichu půdy když si hoví? ♥

Bambulka:
***
každý hledá i ten,
kdo němě stojí,
nalézt lásku je jak přijmout "pod obojí"
/a omlouvám se, snad nerouhám se/
on její a ona jeho víru,
že spolu najdou sílu
jít společným směrem,
i kdyby cesty byly každá jiná,
a nebezpečně se klikatily,
láska
není nevina a nebo vina
je to čistá radost kalená životem
přítomnost hladí a bolest je za plotem
/laťkovým .../.

labuť:
Miluješ život a všechny jeho nástahy přijímáš jako dar... Krásné Vánoce.

gabkin:
přitom ty dárky stačí jen vhodně zvolit..... to máš těžký brácha a řekl jsi už ženě... že tu hruškovici máš radši než meruňku..... třeba to neví.
Já jsem zavedl novou tradici..... koupím si co chci....(balí mi to na požádání jeden člen rodiny) a ostatní pak netrpělivě čekají na to... co jsem si zas pořídil a nedokázal říci, že bych si to přál...

Hazentla:
hezké svátky :)

Flamy:
STéčko, jsem ráda, že jsem opět mezi starými dobrými básníky :)

Siorak:
Děkuji za milé přání

Elisha:
na oplátku já Ti přeju
zdravý štěstí mužný šarm
ať se u tvých básní směju
nebo aspoň usmívám - pěné svátky

labuť:
Odzátkované víno s bluesovými tóny... smyslnost... :-)

Bíša:
Potřebný mementový apel!

Jana M.:
Pěkně jsi to napsal. Jsem z toho smutku taková otupělá, ani mi moc nepřipadá, že jsou Vánoce. Každopádně si i tu smrt naplánoval výmluvně - přiměl lidi, aby se zastavili v době, kdy podléhají konzumu a shánění.

Ludvík Brejer:
Až zhasnou svíčky, oschnou věnce
a dozní výstřely z děl,
na slova pravdy, co zní tence,
kéž lid by nezapomněl!

Zasr. romantik:
Zapadlá vzpomínka
Před čtyřiceti lety jsem projížděl na mopedu kolem Hrádečku nedaleko Mladých Buků. Tenkrát mi bylo 16 let. Zastavila mne hlídka policajtů a ptali se mne, co vezu a kam jedu. Bylo mi divné, že mi nekontrolovali lékárničku, svíčku, nářadí. Až když jsem zážitek vyprávěl na chalupě, dozvěděl jsem se, že to nebyli normální policajti. A že se tam nesmí. A tak jsem tam uspořádal několik výprav s kamarády. Po čase jsem na všechno zapomněl. I na toho frajera, co jezdil v meďákovi. Před dvaadvaceti lety se mi připomněl z balkónu na Václaváku. Pak už jsem ho na Hrádečku vídal víc a kontrol bylo míň. Je zajímavé, že dříve tam byla prašná cesta a dneska je tam hlaďoučká asfaltka. Vono asi de všechno.
Když jsi chvilku presidentem. :o))
Ale byl to dobrej president. Sympatickej.
(je zajímavé, že ho asi hlídali víc jako disidenta)