Líbilo se

Květka Š.:
Časem všechno přebolí
já vzpomínám,
můj milý…
~~~~

René Vulkán:
a mně se to líbí
i když mi tam
jedna kráska
chybí

Besinka:
Špáďa:
Moc děkuji a přeji vše dobré. A budu myslet na krásné řádky. Děkuji za podporu.

Špáďa:
Světla v nás ubývá tu,
pokud se užíráme.
Buď oknem v obýváku!
A to…
              …se tuží rámem.

Než půjdeš dát spinky-linky,
orámuj si večer drinky.

Besinka:
M.A.Rek:
Víš, to mi diktoval smutek, psáno skrze slzy. Nevím, jak vysvětlit. Jsou to vnitřní pocity v sobě. Terapie sebe sama.

M.A.Rek:
Dědkové, když byli malí, na hrdiny si hráli
z knih, ať byl to Vinnetou či Čuk a Gek,
Dnes, po letech, když skotačí, si hrají,
jde to ztuha, jak indiáni rudnou,
a pak jen šuk – a hek.

Jinoši, foglarovky čtouce, bobříky lovívali,
soutěžili, psali si jakou barvu měli.
V dospělosti ni změna, dále loví, dobývají,
jen už neví, jakou barvu mají,
bobříci jsou vyholení.

Besinka:
Lilith:
Děkuji za milý komentář. Přeji klidný den.

Lilith:
Někdy je to ticho a klid moc dlouhý... ;-)

Lilith:
Básnička pěkná, prostě naše milá Květka ;-)
Život opravdu nějak rychle utíká...

divoženka1:
Zvony zvoni na poplach
nikdo neslyší

Besinka:
CULIKATA:
Děkuji za podporu.

CULIKATA:
Sedíš tu a píšeš básně
vždyť v tichu je tak krásně..

Kajuta:
To je tedy časojízda, mágojízda, všechna ta ozubená kolečka a tikání a rafičky a ciferníky, které umějí běžet i pozpátku, jak raci, nebo přesýpací hodiny, římské číslice i ručičky, které běží po znameních zvěrokruhu. Metronomy od hvězd ke slunci..tik ťak. :-)

Besinka:
Květka Š.:
Děkuji, Květuško.

Květka Š.:
Východní okno
barví slunce ranní
a venku zpívají
ve stromech skřivani,
polštář na posteli
se ránem barví do zlata.
To odbíjí desátá?
...no jo...

divoženka1:
Možná bych potřebovala razitko s textem :

zenge se mi líbí
pobaví,rozesměje
i seminka moudra
super rozeseje

To abych to nemusela furt psát:-)

Besinka:
tajemství přírody:
Děkuji moc za přání a mám Tě ráda. Jíťa

Besinka:
Lilith:
Moc děkuji, drahá.

tajemství přírody:
Ahoj Besi, vše nej. Když mne bylo 45, ještě tu byl život plný naděje a pak sucho, písečný prach pouště přestál vát a přec vyprahlo po kapkách lidskosti a deště. Tak ať se ti vede.

tajemství přírody:
Nechci sebe vraždit, jen po zebře jít.
A řidiče tiše nutit, zastavit.
Tichost ale spásou i v naději řidiče,
bez křiku a bez pláče se po brzdě neskáče.
Tak podobně jako hrobník,
stoupám vzhůru ke hvězdám,
v domnění že i v smrti zebru ještě rozeznám.