Erma

Erma: Ardina: Děkuji moc.

Erma: Ardina: Děkuji velmi za tvůj milý komentář a jsem moc ráda, že jsi mě přiřadila ke svým oblíbeným. Doufám, že tě nezklamu.

S těmi vztahy máš naprostou pravdu, ale pokud jsme jako rodina měli společné zájmy, tak v nich člověk dál pokračuje. A "děti" se dál přidávají. Jako na př. lyžování a pod. A myslím, že je i důležité, aby na druhou stranu měl každý nějakého toho svého koně.

Ardina: Děti odejdou a platí, že většinou se postupně vzdalují... Přijdou, až když něco potřebujou:) Pak je důležité pěstovat dál vztah s mužem - manželem nebo přítelem. Nejde jen o dělbu práce, ale o vzájemné porozumění. Když jsou společné zájmy, jde to asi snadněji, ale vztah by se měl ladit a rozvíjet k dobrému, bez ohledu na záliby, až do konce života.
Píšeš, Ermo, tak pěkně, že si tě dávám do svých oblíbených:)

Ardina: Milá Ermo, mluvíš mi z duše. A píšeš krásně. ST:)

Erma: Ardina: Jo to opravdu potěší :-), děkuji pěkně za zastavení.

Ardina: Erma: Člověk má radost, když vidí, že v tom není sám:) Pěkně píšeš, super.

Erma: Špáďa: No prostě to tak cítím :-)). Děkuji za návštěvu a komentář.

Špáďa: "Nespokojenost z rozežranosti", tos trefila pořádný hřeb přímo na palici.

Erma: vavaoko: já taky pořád brblám, z bolševiků mi naskakují pupínky, ale jsem ráda, že žiji jak žiji i přes všechny ty průšvihy co se tu dějí. Ale blbou náladu moc nemívám, spíš se vztekám a ječím :-))). Jo necháme to na těch mladých, nezatížených. Děkuji moc za milý komentář.

vavaoko: Já mám obavu, že neldřív musíme vymřít (stejně jako museli ti. kteří zažili válku) všichni ti, kteří pamatujeme rok 68,69. Já na ten čas nikdy nezapomenu a má nenávist ke všemu, co páchne bolševikem, je nevyléčitelná. A tak brblám. Jsem zaujatý a mám blbou náladu. Na druhou stranu jsem spokojen s tím, jak žiji. Takže v jádru jsem spokojen. A brblám. Esli ono to nebude nějak podobně s těmi ostatními brblaly.
Hezky píšeš. To je fakt. ST

Erma: vanesa: jsem ráda, že jsi se tu zastavila a moc děkuji za komentář. Tak věřím, že určitě bude líp a hlavně, že se toho snad dožiju :-)). Díky.

vanesa: Jako každé Tvé dílo mne zaujalo i toto. Máš pravdu. Ale pravdu má i hloubavá.
Hlavně, že tu není válka.

ST

Erma: hloubavá: Máš naprostou pravdu. Zdravě se naštvat a zařvat už je na čase delší dobu, to nakonec víme všichni. Jen o tomhle ten můj fejeton není, je o tom, že máme blbou náladu přesto, že se až tak špatně nemáme a je pro nás problém i dojít k volbám. I když, letos to bude problém i pro mě. Tak jen nadáváme a to je asi tak všechno, co můžeme nebo děláme. Z vysátého rumiště bych já strach neměla, taková hrůza to zase není :-)). Až to vezmou konečně to rukou ti mladí, tak snad bude líp. Tedy doufám. A moc děkuji za tvůj komentář a za zastavení se u mě.

Erma: krizekkk: :-)) díky moc. No celá já, někdy pusa nevymáchaná.

hloubavá: Tvé zamyšlení mě moc zaujalo, ostatně, jako vždycky, ale s některými tvými závěry ne zcela souhlasím (což mi připadá být v pořádku - od toho takové texty jsou, aby vyvolaly polemiku). Myslím si, že lidé mají na blbou náladu právo, i když se u nás žije i v nuzotě lépe než "nečistým v Indii. Mají právo řvát a nadávat nad morálkou našich "privilegovaných". Nad zákony, které platí ne "Padni, komu padni", nýbrž padni na ty, co na to nemají. Mají právo nadávat na zkorumpovanou moc, která vysává a bezostyšně krade ze společného. Mají právo ozvat se, protože když to neudělají včas, můžou se ocitnout dříve nebo později v situaci Indů, Somálců, Zuulů... Tahle země a lidé, kteří opravdu poctivě pracují, nekradou a nepodvádějí, si zaslouží vládu, která bude dbát o prospěch země a ne své vlastní kapsy a kapsy svých "kámošů". Nikde ji zatím nevidím, ale doufám. Doufám a řvu. protože mám vnoučata a přála bych jim kvetoucí zemi a ne vysáté rumiště.

krizekkk: Erma, ty vališ, kurnik šopa. ST

Erma: Hazentla: Máš pravdu, měli jsme kliku. Ty hrůzy válek jsme si nezažily, o nějaké bídě také nemůže být řeč, jistě smůla byla, že si nás mocnosti po válce rozparcelovaly pro nás tedy dost blbě, ale přežili jsme. Sice skromně, leč čistě :-))). Ti kteří se narodili po osmdesátém roce, mají kliku, ale zase je čekají jiné starosti než jsme měli my, co jsme mládí prožili za Husáka. Ale vždy jsme daleko té opravdové bídě a doufám, že nám to ještě chvíli vydrží. Děkuji za tvůj komentář.

Erma: Lota: Moc ti děkuji za milý a pravdivý komentář. Tak občas máme blbou náladu všichni, jsme otrávení z toho co se tu děje (další volby na krku), ale pořád ještě je tu prostor ke slušnému životu a o bídě nemůže být řeči. Jen to prostě mnozí mají moc těžké a jiní příliš lehké. Ale tak to je.

Erma: kvítek: Květka Š.: Velmi děkuji za zastavení a komenty.

Erma: básněnka: děkuji moc za komentář, jojo nemusíme ani jezdit daleko, viď.