René Vulkán

M.A.Rek: Stromy vítr oholil
pěšinku jim učesal
pak znaven klesl

M.A.Rek: Pěkné to.

Hlad po paměti, jež toulá se vysočinou
a vytrácí se, když čas tne širočinou.
S létem Páně dávnotomu rytým v krovy,
i se jmény bližních vyrytými v rovy...

Opojné vzpomínky zakleté do času,
opojná kadlátek vůně i jejich kvasu,
táhlé tóny písní děděné v rodině,
táhlé cesty vrchy od dědiny k dědině...

Dota Slunská: Silné.

tajemství přírody: CITLIVÉ.

tajemství přírody: To je drsná báseň a ta představa, radši nezkoumat do hloubky.

ředitel: prožívat bolest je někdy kříž

Besinka: Hodně líbí

tajemství přírody: hezké

divoženka1: Hezky vystižená podzimní nálada

Lilith: Moc hezký!

René Vulkán: Špáďa:

houfují se vlaštovky
na tom svém drátě
a ze zahrady zavoněl
první závan natě

Špáďa: Jó, ten starý chlív
není už co býval,
vlaštovky však vliv
maj na jara příval.

Zato nový chlív
vládne v celém státě.
Jen ptáci jak dřív
sedaj na svém drátě.

Marťas9: Krásné, plné vzpomínek....

ředitel: po dvou tisících letech stále prázdný hrob

ředitel: jen tak dál

Dota Slunská: Rýmu zdar! :)

Dota Slunská: Letí to...až děsivě.

tajemství přírody: Krásná, musela jsem ji číst dvakrát.

Besinka: Vzpomínkové

divoženka1: To byly časy
ještě štěstí,
že se s jarem
ptáci zase vrací