Siorak

†

Milena S.: Přihlásila jsem se sem znovu, abych aspoň Tobě tu pomyslnou svíčku mohla každý
měsíc zapálit. Ale nějak to nejde. Už tu nejsi. A prostředí není moc pohostinne. Neboj. U mě každého prvního v měsíci bude ta svíčka hořet. Za báječné ho kamaráda, který mi hodně moc pomohl. Za suproveho chlapa. Nezapomenu..

Milena S.: Radku.., chybí mi Tvá moudrost. Tvůj důvtip a pochopení... Odpocivej v pokoji...

Liška76: Pořád s Tebou!

Milena: Skoda, ze to nevidis, Radku... Ale co to zvanim...Ty to vidis. A usmivas se...jsi v duchu s nami...mame Te porad radi...

Renaud de Châtillon: Sio, doufám, že jsi ještě neodjel..pamatuj, že ta cesta má cíl daný a že se nám stejně jednou nevyhne..tak neblbni a změň kurz, pokud můžeš..a jako správný tulák se nikam nežeň, loudej se, co nejvíc..jinak jsem rád, že jsem Tě poznal. Nejen tady, ale i osobně...díky za tu možnost!

pa100r: ta haiku jsou fajn, ale názvy jsou nestylové - mají smyslově vyplývat z textu - ani graficky to nevypadá,

divoženka1: píšu na druhý břeh pár slov o tom ,že tu hodně zůSTalo a že se k těm slovům vracím pro STatečnost děkuji

umělec2: Jak mi může chybět někdo koho jsem nepoznal? Vždyť každý kdo za to stojí, mi o to stojí. Jde o to zanechat tu po sobě stopu. A to pozitivní. A proto mi můžeš chybět. Máš toto privilegium. Děkuji.

umělec2: Úsměvné navozující dobrou atmosféru.

labuť: Měj se tam nahoře krásně, Sio, vzpomínám na Tebe, Jana

Levandule: Dnes jsem se tu rozepsala, a psala, a psala... vznikla dlouhá báseň, která se mi nakonec neuložila, protože se mezitím vymazalo moje připojení... a zřejmě již nelze nalézt v tom modrém virtuálním nekonečnu. Věřím však, Sio, že jsi ji vnímal... S úctou a vzpomínkami Věra

Levandule: Dlouho, dlouho jsem modré stránky nečetla... a ani netušila o Tvém boji... až dnes jsem se to dozvěděla... Nestíhám svůj vlastní život... Dnes jsem se zastavila pro Tebe...a skrze slzy prohlížím staré fotky, listuji vzpomínkami, pomyslně s Tebou tancuji v Počátkách, vybavuji si rozhovory ze setkání na srazech, bowlingu, čtu Tvé verše se šiframi bolesti pod oblečky písmenek, čtu Tvá slova Pavlovi, z nichž sálá statečnost, vyrovnanost, přijetí... a v mém srdci se kolíbá Tvůj tichý hlas, moudrost, pokora... nějak si neumím představit, že bys někdy křičel a vztekal se... byl jsi, tak jak jsem Tě poznala já, tak nějak zvláštně lidsky klidný... až si říkám, jestli ten klid vyvěral opravdu z Tvé lidskosti, nebo spíš z doteků Tvých neviditelných křídel... Byl jsi s námi rád, rád sis užíval ten lidský úsměv na rtech a rozevláté motýlky v duši, protože tuhle dimenzi jí umí dát jen člověk, jen lidské emoce. Díky za Tvou vnitřní vyrovnanost, budu z ní čerpat do konce svých dní...

René Vulkán: stejně jsi vyhrál

nashledanou

Psavec: ST.

Lilith: ST

vavaoko: Znám ji, mrchu. Vydrž. Furt se jde.
ST

básněnka: Často na Tebe myslím a držím vše co mám, aby bylo líp...Ivana

Špáďa: Jsi bojovník jaksepatří...
Ještě jí to řádně natři!
Anebo tvrději: načtyři, napět, ..., nadeset.
Chci říci: Jentak bez boje — nedej se!

zenge: Drž se!

Paulmatthiole: Zubatá ať táhne i s tou svou povedenou sestrou ke všem čertům :-/ Vydrž.