enigman

René Vulkán: jasňééé, to dá rozum

svetlana astachova: No toto! Já bych napsala jednou větou...seděli spolu na lavičce... a ty takhle. Neskutečné! ST.

zelená víla: odjeli přátelé, ty kterých se mohu dotknout, ty, kterým září oči, ty, které mám prostě jen ráda...
napadá mi jedna věc, téměř nikdo si napamatuje, co jsme říkali, jak jsme vypadali, ale to, jak se s námi cítili.... možná právě o to jde...

svetlana astachova: ST za filozofické ...umění naslouchat druhému...

Lilith: ...bych si přála skleněný lopatky na mlýnský kolo... :-)
Ta je báječná (trefuju se myší do záložky) :-)
ST

Lilith: zrovna jsem se dneska zamýšlela nad dnešním světem přecpaným technikou a informacemi... a tak natěšeně každý víkend utíkám od práce a konzumní civilizace mezi louky a lesy, frčím na kole a prožívám obyčejnou radost ze života a večer posezení v hospůdce... naslouchat a povídat... je báječné mít přátele... :-) jsem se nějak rozvrkočila... :-)
Tobě velký ST

krizekkk: Berthold Brecht, ten měl recht.

Guanti Rosi: Možná byl už trochu vypelichán,
však hrdostí a ctí vyzbrojen,
vydal se znovu do boje,
s větrnými mlýny. :O) ST

labuť: Mňam :-)

zelená víla: valerie: máš pravdu, jsme trochu ostřílené tímto prostředím, byť já sama trpím syndromem bílého pláště - u mě mi to nevadí :-)) ... víme a viděly jsme mnoho na to , abychom naivně věřily, ale ještě pořád se necháváme překvapovat... víš, dneska mi to překvapilo, seděla jsem ve středu ambulancí a kolem tolik lidí, každý něco hledal, pro něco šel, o něčem přemýšlel a vzhledem tomu, že já se pohybuju na oddělení, tak mě překvapilo, jak na tebe lidé vznáší pohledy s otazníkem..naděje je potřeba, pořád nutí člověka k tomu dívat se dál a nebo prožít tu chvilku, co tu bude...také si někdy přeji, aby někdo nemusel odejít, dívám se na něj a pamatuju si ho ještě, když byl fit...a ty chvíle jsou pro mě zázračné, uvědomujeme si v tu chvíli tolik věcí oba, ale nevyslovujeme je nahlas...pak jsem si přečetla tohle dílo a vzbudilo ve mně nostalgii ale i velkou hebkost, třeba jen tím položením hlavy na rameno, jak je tohle potřeba... :) poznání, že lidé jsou jednotlivě pořád člověkem... a v těchto místech je to cítit moc, tam se určité negativní chování vytrácí...

Kajuta: dvousečný meč... ST

valerie: zelená víla: chápu asi dobře že jsi zdravotnice, v něčem to máme lehčí, no jen zdánlivě, protože na druhou stranu mnohem těžší, někdy toho vidíme moc abychom doufali, věřili a obklopovaly se bláhovou nadějí, zrovna dnes v noci jsem si moc přála aby neumřela jedna pacientka, hnusná alkoholička, ale člověk....děkuji znova za takové básně jako je tato dávají možnost úniku a tvoje (ZV) naděje je také strašlivě zapotřebí :-)

enigman: zelená víla: vavaoko: valerie: Lilith: Květka Š.: krizekkk: Kajuta: HANKA: Guanti Rosi: básněnka: velmi pekne ďakujem přátelé...

enigman: vavaoko: svetlana astachova: Mirka Hedbávná: labuť: Květka Š.: krizekkk: Kajuta: HANKA: Guanti Rosi: básněnka: všem sklenářské díky...nechcete něco zasklít?...nebo spíš vysklít...

enigman: vavaoko: René Vulkán: labuť: Květka Š.: krizekkk: Kajuta: HANKA: Guanti Rosi: básněnka: díkes lidi

zelená víla: dnes jsem byla s příbuznými u lékaře, objednat je na vyšetření, nastartovala jsem čekání a vysvětlovala a vysvětlovala... sama v bílé, obklopena těmi všemi v bílé... seděla jsem na židli a pozorovala ten chumel lidí, kterým něco je, jak tápají, jak hledají ty správný dveře, ty správný lidi, ty správný zprávy... je to zvláštní, po přečtení tvého díla, jsem si uvědomila, jak jsem v tomhle prostředí klidná, jak vím kam jít, na co se ptát, jak už naivně nevěřím... jak jsi napsal duchapřítomně s nohama na zemi... už i já?? dnes jsem nehledala důvody proč to bude jinak, tak nějak jsem si uvědomila, že naději hledám až později a že hledám způsoby jak na to... za to uvědomění díky... moc :)

Květka Š.: ST :-)

vavaoko: ST

valerie: nádherná fantazie ST

Guanti Rosi: S láskou ke slovům skládajícím se v básně, s přátelstvím k básníkovi, který zná jak je skládat, s vírou v bezbřehost fantazie já ST dám ráda. S potěšeným srdcem zdravím kamaráda. :O)