nikdo známý

nikdo známý: divoženka1: držím ti strašně moc palce, snad tvá vůle a božská jiskra v duši přesvědčí tvou fyzickou schránku, že nemoc je něco, co už do dalších dnů nepotřebuješ...uzdrav se...strašně ti to přeju...

divoženka1: Špatně se mi to čte nastupuji na ozařky a jsem po radikáhlni operaci.Ale klobouk dolů nad tim jak jsi to napsal

divoženka1: Křidla je důležité mit

nikdo známý: Dota Slunská: vždyť křídla mám ;)

Dota Slunská: Protože všechno někde končí. I zdi. :)

nikdo známý: Besinka: :) Děkuju ti

Besinka: Velká.

nikdo známý: Lilith: děkuji za účast...a upřímnou soustrast tobě

Lilith: Její pomyslná loď života již doplula do klidného přístavu věčného spánku, kde již není žádných starostí ani bolestí...
Citlivě napsáno... maminka mi taky odešla mladá díky téhle zkurvené nemoci...
Souhlas s gabkinem...

Lilith: Na zavřené dveře se dá možná zaklepat...

Lilith: Čtu jen tiše a zamyšlenkuji se...

Besinka: Opravdu silné. Ten závěr mě dostal.

nikdo známý: gabkin: ano...odešla v neděli po poledni...zůstane jen bolest a vzpomínky

gabkin: Smekám nad sílou o tom psát. V těch řádkách je pokora, čest, láska, naděje atd.
Rakovina je .... a tady se může napsat mnoho slov.
Pro někoho, komu zemřel táta v náručí je to prostě jen svině a po tom, co si tady z modra vzal Sioraka, s kterým jsme se titulovali "brácho" jsem jí dal ještě příjmení -ZKURVENÁ.
O to víc obdivuji tu vznešenost, s kterou jsi ty řádky napsal.

Květka Š.: ..pusu ti dá a nejednu..

nikdo známý: gabkin: ano...

gabkin: zajímavé řádky. Svého času jsem měl svůj chrám.
Když jsem stál v proudu OTAVY a z okolních strání mi šuměly staleté smrky. Tam jsem čerpal sílu a naději k dalšímu žití. A bůh byl všude kolem. Tam se nešlo rouhat, nebo lhát. Ani sám sobě.

nikdo známý: divoženka1: ono je vlastně jedno, kde a koho...

divoženka1: Křídla skřípou zubama
drolivé se mračí
zpocenýma rukama
kdosi na ně tlačí

divoženka1: Sice jsem četla křídla a tak jsem si je dosadila do textu nebylo to špatné :-)))