Lorám i psům

Viděl jsem jednou na ulici

těžko se tomu dneska věří

kluka, co nesl na čepici

velká křídla z pavího peří


vypadal jako zázrak shora

na čelo jsem si ťukal trochu

když říkal tomu peří Lora

barokní připomínal sochu


A jindy paní v safiánu

nesla se jako galeona

sebe viděla jako pannu

a svět ji viděl jako slona


řetízek v ceně mého bytu

poutal k ní cosi, asi psíka

uskočil jsem, snad aby si tu

nechtěla změnit společníka


Pak do třetice, mám to kliku

pán s břichem, jak by sežral tele

šinul se středem po chodníku

a vyhlížel své živitele


v kapsičce vesty zlaté časy

prstenů jako Rudolf II

a v kufru cizí bídu asi

maskovanou za pruhy z duhy


za ním se vlekla noční můra

kterou ten panák děsil lidi

pro mě je stvůra jako stvůra

a nikomu ji nezávidím


každý je svého lesa vládce

a každý musí stromy sázet

někdo je zahradníkem v lásce

jiný umí jen šutrem házet...