nikdo známý

divoženka1: Někdy si lidé co je to štěstí zaživa neuvědomí A to teda mají smůlu:-)

Štěstí je smířit se s tím co máš

divoženka1: Tak těmto lidem je lepší se vyhnout a nestoji ani za pismenko

divoženka1: Až na ten konec já když potkávám anděla nezvracím

divoženka1: Kdyby se lidé řídili slovy tvé básně bylo by na světě jistě víc krásně

nikdo známý: Květka Š.: krásný dodatek...děkuji Květko ;)

Květka Š.: štěstí...
to není jen nějaké slovo
štěstí...
tak toho nikdy není mnoho
štěstí...
by nikdy a nikomu chybět nemělo
a všem lidem by se to jistě moc líbilo

Tak to všechno je štěstí
a nemusí být jen muška zlatá
ta si uletí a bác spadne do bláta

Květka Š.: pěkné...:-)

Špáďa: divoženka1:
Miluju tyhle inspirační zdroje, byť o jednom verši, zato však skvělém! Svádějí mne si s nimi pohrát. :-)

nikdo známý: Špáďa: paráda :)) díky

divoženka1: Špáďa: Ještě jeden tip Špádovi :-)

Špáďa: „…dvě vlny v jedné řece…“
Joj, to je krásné, přece!

Vlny se spolu v proudu honí
a jedna druhou nedohoní.

Možná maj opačnou polaritu,
a tíhnou k sobě, tajně, v skrytu.

Šumějí na sebe, zatím jen tence,
těší se, až přijde interference.

A když maj ve vodě cestu volnou —
zas hupky k sobě! Slastně se prolnou.

Lilith: Básnička, co vypadá jak mrkvička, pěkná je...

Lilith: Krááásnéé!

nikdo známý: divoženka1: a tak to má být ;))

divoženka1: V hlavě je můj malý svět
rozkvetlý ,voňavý
svobodný let:-)

nikdo známý: divoženka1:
život ti po kapkách do ucha kane
pozor jen na to co se tam s ním stane
v co se ti promění, na co se změní
na duše mámení či sladké snění...?

;)

divoženka1: V rychlíku na Prahu
plno cizich lidi
a přesto nejsem sama
Sluchatka s muzikou
mi hladi ouška
život si prožiji
do posledního douška

nikdo známý: zenge: dekuji ;)

zenge: lehké...
st

nikdo známý: Dota Slunská: děkuji ;)