Besinka

Besinka: Radost: Děkuji.

Besinka: Radost: Děkuji za podporu.

Besinka: Radost: Ano.

Besinka: Radost: Ano.

Besinka: Radost: Děkuji.

Radost: Krásné. Čas se strávený s dětmi přináší krásné chvíle.

Radost: Ano, je to smutné - přijít o slepice.

Radost: Ať se někdy potkáte, ať vám to časově vyjde.

Radost: Moc krásné, Besinko.

Radost: Moc hezká básnička, potěšila mě.

Radost: Zajímavá básnička, Besinko.

Besinka: Marťas9: děkuji za podporu.

Marťas9: Nám kdysi kuna , která bydlela u lidí přes hlavní cestu zabila 4 slepice, pátou už nestihla byli jsme rychlejší my...
Slepice se tak třepala tak jsme ji ušetřili trápení...
U těch lidí už asi není, teď máme jednu doma , nemůžeme se jí zbavit.
Žije pod taškami a izolací (skelnou vatou)...
Máme plašičky, chlorové tablety, pod bedněním, WC kuličky a pořád žije...
Slepice už raději nechovame...

Besinka: M.A.Rek: ano.

M.A.Rek: Besinka: Jó, to je nám kocourkům podobné... ;o)

Besinka: M.A.Rek: kocourek též tenkrát

Besinka: divoženka1: ano,i tady.
Budu ho mít třista kilometrů dál.

M.A.Rek: Besinka: Ano, dá se říct svobodu. Jak jsem napsal, řešil jsem to lidsky - zabil jsem jí.

divoženka1: Jéje a já jsem si myslela, že brada padá jenom na Seznamu a ono i na Libresu :-)

Besinka: M.A.Rek: Měla myška svobodu, ale nesměla dále dělat neplechu.

Já když žila ještě máma, měla příhodu s myší.
Viděla jí a máma tak ječela, že myš se nehýbala.
Pak zalezla, až musel být od paní Danihelkové přinesen kocour, co už též v současné době běhá v kočičím nebi,
vzorně vyřešil myšku po svém.
Byl klid.
Nikdo nikdy už jí neviděl a kocour rád se na tom podílel.