Besinka

Besinka: tajemství přírody: přijdou zase veselé veršíky

tajemství přírody: Nepiš jen smutně, maminky jsou veselá kopa, a i když to tak někdy nevypadá, každý žertík příjde vhod.

Besinka: Lazar: potkáme se spolu,ale musím napsati ještě hodně básniček

Lazar: Pravdivě vyjádřený hluboký smutek. Ano - s maminkou to mám obdobně.

Besinka: tajemství přírody: mám radost a potěšení z tvého čtení mám

tajemství přírody: PÍŠEŠ, A TO JE MILÉ. DÍK, ŽE SE TI U NÁS LÍBÍ.

Besinka: ředitel: ano

Besinka: ředitel: ano přesně

ředitel: dvě lžičky kafe a jedna lžička cukru,
tak to máme v partě v práci...

ředitel: v Praze se musíš spoléhat na sebe

Besinka: M.A.Rek: kocourek je lepší závěr a děkuji za podporu

M.A.Rek: Besinka: ;o)

Besinka: M.A.Rek: změnila jsem zvířátko v závěru

Besinka: M.A.Rek: děkuji mockrát,s holoubkem je to složitější

M.A.Rek: No, s tím holubem... Nevím, nevím...

Vzpomínka na holubici míru:

Ne, nelze zapomenout
ten pohled na tebe
v těch dobách minulých,
snad nevrátí se zpátky,
jak před hospodou
pod plakátem s tebou,
a nápisem „posílíš mír“
jsi vyklovávala zvratky…

Besinka: Květka Š.: Děkuji moc

Květka Š.: ------------------------
Račte se podívat pánové,dámy
těch růží je všude k nespočítání
často se píší básně i romány
o kráse růží,o lásce,o milování…

Besinka: M.A.Rek: Jé. Děkuji.

M.A.Rek: Ach, co v zimě dělám, až jaro se zeptá?
Zalézá za nehty chlad, zebe, duši leptá,
však z květů, jež zimou kvetou, unesen
jsem, nejen z těch mrazivých v oknech, a sen
se mi snad zdá, když růže barvy žen růže
zřím, snad oblevou jarní rozpitou, kdo může
ať se mnou se kochá tím obrazem jarním,
též jaro tvořit chvátám, ať čas nepromarním.

Besinka: Květka Š.: Moc děkuji za krásnou podporu.