M.A.Rek

René Vulkán: Tady by japanista řekl, že jde o Senrjú.
a já říkám - nápaditá a vtipná

samosebou, tato kategorie tu není, takže k haiku to má nejblíž

René Vulkán: Je to povedené
a bavilo mě to číst

Přemýšlím o rýmech. Teorie od Límana říká, že Haiku se nerýmují.
Tady je první zádrhel, japonská poezie se obecně nerýmuje, takže rýmovat nebo ne?
Někde jsem četl, že rým v haiku na sebe stáhne pozornost a tím ubere pozornosti obrazu haiku. Třeba zenovému poučení, paradoxu dvou protichůdných dějů a tak.
Sám nevím. Rýmuji rád.

René Vulkán: Moudrá miniatura.

Lilith: Parádní dílko a konec mne dostal...

M.A.Rek: Besinka: Díky, Bez.

Kdepak je naděje?
Okamžik malý jen,
mizí jak včera sen,
než se kdo naděje...

M.A.Rek: Lazar: Díky. Taková posedlost není vůbec špatná. Z té se mám co učit. Alexandrín? Ano, ale jak píšeš, ne všude. Mužský verš? Snaha byla, ale též ne všude. A jamb? Je mi líto, ale na ten asi nemám. I zde se mám co učit. ;o)

Lazar: Alexandrín? (podle počtu slabik? - ne asi všude /mužský či ženský verš?/ - počítám si na prstech - asi blbě). Jinak, samozřejmě, anglický sonet. Rýmy bez chyby. Asi příliš lpím na jambu. Omlouvám se za svou obsesi.

Besinka: Neklesají naděje.
Ono stačí,
když slovo zahřeje
a úsměv se protne
v té nejvlidnejsi krajině.

M.A.Rek: Lilith: René Vulkán: Ó, díky Vám!

Zvolal: u hromu sto jednoho,
jedním bleskem
zasáhnout snadno ho.

Však blesk odražen je
od těla jeho nahého,
jež útěchou všech žen je.

Odražením zblblý blesk
zasmrděl ozónem
a ztratil všechen lesk,

a jen tupě přihlíží,
jak kde sjel on, blesk,
pot z těla vepři líží.

Jedna, druhá..., pátá strofa,
co jsem to jen chtěl?
Co napsal jsem je katastrofa!

René Vulkán: zvolal: u sta hromů!
a hned sjel blesk
do blízkého stromu

Lilith: Paráádnost i s obrázkem, šikulo ;-)

Radegast: Rudí nevidí.

Lilith: Tichounce ST...

G.P.: M.A.Rek: Kdo to nezažil, nepochopí...

M.A.Rek: G.P.:
Ano, řve, křičí a bodá do uší,
ale je otázkou,
zda řve, křičí a bodá do uší
ticho...

M.A.Rek: René Vulkán: Děkuji, vážím si toho.

M.A.Rek: Květka Š.: divoženka1: Besinka:
Milé dámy, tiché poděkování a neslyšné pohlazení.

Besinka: Krása..
Přišel motýl
a já si začala něco přát.
Ticho mezi námi
se chvělo malovat.
Už odešel a půvab
beze slov
pískal v křídlech nám.

Jsem tichá dívka
a víčka zavírám.

René Vulkán: PP*

*
poctivá práce

Květka Š.: Tráva,keře,stromy
tiché jsou,nemluví
ale když zafouká
jakoby promluví.
Při vánku šeptají
při větru šumí
nikdo se nediví
co vítr umí...