M.A.Rek

Lilith: Jsem si to musela vygůglit ;-)
Jujda...

Lilith: Je to zas raně pěkně napsané ;-)

Nohy nebem kráčí, hlava v Pejru,
tělo v Praze,
jdu výš, Měsíc se snad bojí – couvá,
je mi blaze.

tohle je skvělýýýýý! Vono celý!

valerie: Hmmm, jen rýmy zas rané, to né a né a né, je fajn hlava v pejru, pro ten pocit žiju i zemru...jo a miluju pocity o kterých píšeš, i když někdy jsou zasrané...

René Vulkán: hulí děda
hulí bába
to je teda děsná kláda

hulí chytrej
hulí dylina
hulí celá rodina*



*vlastně jsem měl jako vyhulená dylina napsat - rodyna

M.A.Rek: Besinka: Díky, Jitko. Co se zase potkat na popovídání na Slintáku?

M.A.Rek: valerie: Děkuji, Valerie, dlouho jsem Tě zde neviděl. A Tebe rád...
Jo Xindlíci, to by mne nenapadlo, ale proč ne...

Ujel mi vlak
a předevčírem nohy
já asi nemám
na život ty správné vlohy

ujel mi vlak
no co, poprvé to není
ještě mám nohy
a vůli, že se všechno změní

valerie: Nevím proč ale vybavila se mi písnička Xindla X V blbým věku... každopádně básnička mě zaujala moc, říká se kdo hledá najde a pro mě i to hledání je zázrakem, moc se ti to povedlo ST

Besinka: Také si to říkám,text přesný a výstižný

Lilith: Jujda ;-)

M.A.Rek: René Vulkán:
škobrtá věta za větou
že je sjetá
a nikdy nevyslyšená
padlá věta

Díky.

M.A.Rek: Lilith:
Jo, jo,
ztrácí se a nachází,
jak druhým uchem prochází...
;o) Díky.

Lilith: Ztrácí se a nachází ;-)

René Vulkán: škobrtá věta za větou


ráčkuje

Besinka: M.A.Rek: rádo se stalo

M.A.Rek: Besinka: Děkuji Jitko.

Besinka: Pěkné

Lilith: Parááda... houpání sem tam až do točení a nahoru a dolu a dokola... nojo... takovej ten život je ;-)

René Vulkán: Slušný rytmus (na to jak jsou verše dlouhé, velmi slušný). Daktyly a daktylotrocheje povedené. Rýmování taky.

M.A.Rek: Lilith: Děkuji, Lil. A víš co je nejhorší? Když ani nepoznáme, jestli ještě klesáme, nebo jsme se už odrazili...

M.A.Rek: René Vulkán: Díky za komentáře zde i u dalších. Já vím, ač tyto drobnosti dávám do rubriku haiku, haiku to není, a i k senrjú to má mnohdy daleko. Ale alespoň slabikama se přibližují. I tak raději ke všemu připisuji označení 5-7-5. Proto si i dovolím, občas, i nějaký ten rým. Baví mne, kolik se toho dá vtěsnat do 17 slabik. O haiku jsem už něco načetl, a obávám se, že na skutečné haiku se vším všudy asi nemám. Už třeba to, že v haiku nelze používat určité výrazy, ale uznej sám, což by to šlo nepoužít třeba zde:

Kdys plné vůní
poněkud zasmrádá nám
mládí v prdeli

Ještě jednou – díky.