Tamara J

byron: Nádherně vykreslené podzimní obrazy. Lehce melancholická nálada prolíná se skrze řádky a čekající na perónu ztichlého zapomenutého nádraží vyhlíží poslední vlak, v němž při nástupu propadá se do ticha.
A kolem svět jak němý film utíká, krajinou ztichlých siluet listopadové nostalgie.
Krásná poezie.
ST

Gándhí: pro orosení se vrátím, ST*****

Kapka: Nádhera! Moc hezky vyjadřuješ pocity, u tvých básní mlsám, i ten smutek chutná...
ST*

Psavec: Hezká, ST.

Kajuta: tichunké ST...

Lilith: ST

byron: Ono se pouze stačí začíst do tvé poezie.
Je stejně jemná, jako její kontury, které se lehce plazí tichým úbočím...víš, hned tam vedle lesa, kde se skrz mlžný opar a pavoučí sítě, plné korálků, první ranní paprsek pokouší dotknout tvé duše.
ST

M.A.Rek: STačí orosit...

Kapka: ST

Psavec: Moc líbí, ST.

Kajuta: moc pěkný

ST

Kajuta: ST

byron: Mám strach, že lidská schopnost hluboce cítit bude stále slabší, pokud lidé trochu nezpomalí a nenajdou v sobě opět způsob, jak prožívat. Ale občas nacházím výjimky, které hledají emoce v umění, které nezmizí skrze konzervatismus a trendy. A ty jsi jedna z nich.
Tvá báseň jsou krátké tiché momenty, které vyústí v poeticky nostalgický prožitek...hra úžasných obrazů dotýkajících se básníkovy duše. Děkuji.
ST

Kapka: Ano, moc krásné... ST

Lilith: Moc krásné...
ST

byron: Tohle se velice pěkně čte. Krásné abstraktní obrazy roztříštěných kapek s atmosférou lehké nostalgie.
Krásná poezie...
ST

Psavec: Líbí, ST.

Gándhí: mmm... ST

Milena: Moc hezká...ST

Špáďa: Mámy salva... a vlasy mám!
Sytá kosy, vysoká tys!
Šíšu ti tu skoro kmenem, koro k suti, tušíš.