Vybledlé slunce
...
» autorka: Tamara J |
Nádraží času s lesklými linkami na zemi
Poslední slunce s hebkými dlaněmi
naskočilo do rezavého vagonu
Jen razítko na obloze
namočené ve žluté z kelímku
uhlazené ztvrdlým štětcem od lepidla
Slzy odjezdu v tomto mlžném oparu
stékají po vybouleném skle
s rozmázlou čmouhou letních šatů
Zůstal jen obraz barev
v rámu podzimu
s vůní skořice a rozdrobeného listí
Ta dnešní vybledlá tečka na nebi
se studeným dechem přijela
vlakem z protisměru
Poslední slunce s hebkými dlaněmi
naskočilo do rezavého vagonu
Jen razítko na obloze
namočené ve žluté z kelímku
uhlazené ztvrdlým štětcem od lepidla
Slzy odjezdu v tomto mlžném oparu
stékají po vybouleném skle
s rozmázlou čmouhou letních šatů
Zůstal jen obraz barev
v rámu podzimu
s vůní skořice a rozdrobeného listí
Ta dnešní vybledlá tečka na nebi
se studeným dechem přijela
vlakem z protisměru
Tipů: 13
» 13.11.18
» komentářů: 7
» čteno: 393(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 13.11.2018 - 17:49
Nádhera! Moc hezky vyjadřuješ pocity, u tvých básní mlsám, i ten smutek chutná...
ST*
ST*
» 13.11.2018 - 19:59
byron
Nádherně vykreslené podzimní obrazy. Lehce melancholická nálada prolíná se skrze řádky a čekající na perónu ztichlého zapomenutého nádraží vyhlíží poslední vlak, v němž při nástupu propadá se do ticha.
A kolem svět jak němý film utíká, krajinou ztichlých siluet listopadové nostalgie.
Krásná poezie.
ST
A kolem svět jak němý film utíká, krajinou ztichlých siluet listopadové nostalgie.
Krásná poezie.
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Víla z mlhy | Následující: Neodmítej mě