Víla z mlhy
...
» autorka: Tamara J |
V noci když spíš
háčkuji do sítí oka mlhy
Ránem zakrývám podzimní stromy
jemnou síťovinou
Obaluji pavučiny na sušinách
Klesám do údolí k řekám
Lehám na lávku mezi břehy
Mokřím boty tulákům
Jsem průhledná jak anděl v oblacích
Létám a nikdo mne nedohoní
V dlaních se rozplynu
a mezi prsty pluji dál
třeba jen orosit oči těm co slzy ztratili …
háčkuji do sítí oka mlhy
Ránem zakrývám podzimní stromy
jemnou síťovinou
Obaluji pavučiny na sušinách
Klesám do údolí k řekám
Lehám na lávku mezi břehy
Mokřím boty tulákům
Jsem průhledná jak anděl v oblacích
Létám a nikdo mne nedohoní
V dlaních se rozplynu
a mezi prsty pluji dál
třeba jen orosit oči těm co slzy ztratili …
Tipů: 16
» 11.11.18
» komentářů: 8
» čteno: 475(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.11.2018 - 17:00
byron
Ono se pouze stačí začíst do tvé poezie.
Je stejně jemná, jako její kontury, které se lehce plazí tichým úbočím...víš, hned tam vedle lesa, kde se skrz mlžný opar a pavoučí sítě, plné korálků, první ranní paprsek pokouší dotknout tvé duše.
ST
Je stejně jemná, jako její kontury, které se lehce plazí tichým úbočím...víš, hned tam vedle lesa, kde se skrz mlžný opar a pavoučí sítě, plné korálků, první ranní paprsek pokouší dotknout tvé duše.
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pocity v čase | Následující: Vybledlé slunce